Dechové selhání
Nedostačivým dýcháním se může narušit vnitřní prostředí, látková přeměna, stav buněk, tkání a tekutiny v organizmu nemocného. Prvním z těchto dějů je pokles kyslíku a vzestup kysličníku uhličitého v krvi. Dechové selhání je spolu se srdečním selháním nejčastější příčinou úmrtí.
Dekongestiva
Nosní dekongestiva způsobují zúžení tepének nosní sliznice, spojené se snížením krevního průtoku a tím i oplasknutí oteklé sliznice. Používají se při překrvení nosu s nosní neprůchodností při akutní rýmě. Doba podávání nemá přesahovat 7 dní, jinak hrozí vážné poškození nosní sliznice z omezeného krevního zásobení a nosní obstrukce se touto cestou zhoršuje. Nosní dekongestiva také způsobují silný lékový návyk. Do této skupiny léků náleží např. Nasivin, Olynth nebo Sanorin.
Deprese
Duševní porucha. Nemocný je sklíčený, unavený, trpí velmi nepříznivými pocity a příznaky. Jde zejména o smutek, pocit neštěstí, nedostatek aktivity a poruchy spánku. Často může jít také o úzkost, osamocenost, malou sebedůvěru, pocity viny a bezcennosti, oslabenou paměť a pozornost. Někdy může jít o larvovanou depresi, kdy projevy jsou méně nápadné anebo klasické projevy nejsou patrny vůbec. Deprese, i larvovaná, může přinášet i příznaky téměř jakéhokoli tělesného onemocnění. Často bývá deprese mylně považována za *chronický únavový syndrom, který je ve skutečnosti onemocněním velmi vzácným. Opravdová vleklá deprese, nikoli rozlada či mrzutost, vyžaduje psychiatrickou léčbu.
Desloratadin
Název *antihistaminika vyjadřující jeho chemické složení. Desloratadin je obsažen v registrovaných přípravcích, např. pod jmény Aerius nebo Desloratadin. Úlevové léčivo doporučené u pylové alergie a kopřivky. Jeho působení nebývá provázeno ospalostí a únavou. Nemá preventivní účinek proti vzniku alergických onemocnění, atopického ekzému či astmatu.
Diprophos
Název léku. Injekční, depotní *kortikosteroid. Účinnou látkou je zde vysoce účinný betamethason. Po jeho aplikaci přetrvává účinnost po dobu 2 – 4 týdnů. V nitrosvalové aplikaci je na běžné stavy, jako např. alergická rýma, zcela nevhodný pro silné nežádoucí účinky a velké riziko návyku. Jeho užití je při nitrosvalovém podání problematické i u závažných stavů, vhodnější jsou kortikosteroidy typu Prednison či Medrol. Spíše lze jeho indikaci zvážit u nitrokloubního podání.
Discus
Oblíbený, ale dnes již zastaralý inhalační systém, určený ke vdechování léků *Flixotide nebo *Seretide v práškové formě. Jeho nevýhodou je značná průměrná velikost inhalovaných částic léků, která vede k tomu, že významná část vdechovaného léku se zachycuje již v horních dýchacích cestách. Tam může způsobovat zbytečné komplikace léčby (chronický chrapot, kvasinkové infekce). Další nevýhodou je vysoká síla nádechu potřebná k distribuci léku až na místo určení v plicích, kterou obzvláště pacient s výraznější dechovou poruchou nemůže dosáhnout. Proto v době akutních obtíží, tedy když je lék nejvíce třeba, aplikace léků touto cestou snadno selhává. Přesto je Discus i dnes oblíbený a velmi používaný inhalační systém, který úspěšně kontroluje astma u nesmírného počtu nemocných.
DNA, deoxyribonukleová kyselina
Nositelka dědičnosti, je uložena v jádru buněk. Genetický materiál, utvářející *geny. Její molekula se skládá ze dvou vláken, která představují řetězce sestávající ze čtyř typů sloučenin zvaných nukleotidy. Tato vlákna vytváří dvojitou šroubovici.
Dolní cesty dýchací, DCD
Začínají průdušnicí, která se větví na pravý a levý hlavní bronchus (průdušku). Ty se dále rozvětvují na stále menší a menší průdušky, počet větvení je 23 – 24. Jejich celkový průřez postupně narůstá, při 17. dělení je asi 300 cm2. Konečné větve průdušek (terminální bronchioly) ústí v několik plicních sklípků (*alveoly). Jejich celkový počet je odhadován na 300 milionů s celkovou plochou 140 m2.
Doplňky stravy
*Viz výživové doplňky.
Dušnost
Subjektivní pocit při objektivně pozorovatelném *ztíženém dýchání. Podobný pojem je zadýchávání – usilovnější dýchání, zrychlené a/nebo prohloubené, které může být buď přiměřené, nebo nepřiměřené svému podnětu. Pojmy dušnost, ztížené dýchání a zadýchání bývají ve svých významech směšovány. Laici často termín dušnost ztotožňují jen s dušností těžkou, zatímco lehkou dušnost označují jinak. Dušnost u *astmatu či *CHOPN bývá často spojena s pocitem tíže, tlaku či sevření na hrudi, s nemožností se podle potřeby dostatečně donadechnout. Většinou jde o signál k neodkladné léčbě, zejména proto, že zhoršení není vždy předvídatelné. Dušnost nemusí být vždy způsobená nemocí plic, ale také onemocněním srdce, krve nebo jiného orgánu. Jako subjektivní pocit je dušnost také často způsobena psychickou nerovnováhou.
Zatímco dospělý pacient pocit ztíženého dechu (tedy dušnost) sám ohlásí, na malém dítěti je nutné si obzvláště pečlivě povšimnout jeho objektivních projevů. Samotný popis a hledání příznaků však může být zde ošidné, v praxi tyto příznaky nemusí být nápadné. Těžké nebo i život ohrožující astmatické dušnosti se dokonce nemusí u malého dítěte nijak nápadně projevit. Jistější je vždy vyšetření lékařem.
Viz: Lékař se mě zeptal, zda mívám dušnosti. Co to přesně znamená, jak to poznám? DA
Viz *Jak rozeznám u dítěte dušnost od neškodného zadýchání – např. při zánětu průdušek nebo astmatu? DA.
Dynamická hyperinflace plic
Při dechovém cyklu nezačíná nádech při stavu maximálního výdechu, ale při určité náplni plic vzduchem, která se nazývá rezervní výdechový objem. Pokud je tato náplň plic před nádechem nepřiměřeně velká, současně nejde o onemocnění plic a stav je možné ovlivnit volní regulací dýchání, jde o tzv. dynamickou hyperinflaci. Při tělesné zátěži se tímto způsobem snižuje volná kapacita plic pro dostatečný nádech a pacient může mít pocit dušnosti. Nejde však o onemocnění, ale nesprávný dechový vzorec, návyk chybného dýchání. Nezřídka dochází k záměně dynamické hyperinflace za průduškové astma. Tento stav je možné upravit fyzioterapií (rehabilitací) a nevyžaduje léky. Viz * Astma versus dynamická hyperinflace. Tělesná zátěž a respirační systém dětí a adolescentů. LA.
Dýchací cesty
Viz *horní cesty dýchací a *dolní cesty dýchací.
Dýchání
Respirace. Fyziologická funkce, která většinou probíhá automaticky, bez volní kontroly. Respirační systém pracuje tak, aby splňoval metabolické požadavky organizmu, které narůstají při zátěži. Dýchání není jen funkcí plic, pokračuje i za plícemi a jeho cílem je výměna plynů – kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2) mezi zevním prostředím a krví. Krev nese O2 ke tkáním a odsud odnáší CO2. O2 slouží k metabolizmu tkání, vedoucímu ke vzniku energie. CO2 vzniká jako odpadní produkt tohoto metabolizmu a musí být odstraňován.
Dýchání
Respirace. Funkce plic, která většinou probíhá automaticky, bez volní kontroly a vede k výměně plynů mezi atmosférou a krví pomocí dýchacích pohybů a průtoku krve v plicních sklípcích. Respirační systém pracuje tak, aby splňoval metabolické požadavky organizmu, které narůstají při zátěži. Dýchání není jen funkce plic, kde se dochází k výměně plynů – kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2) mezi plícemi a krví. Krev nese O2 ke tkáním a odsud odvádí CO2. Druhá výměna těchto plynů nastává tedy mezi krví a tkáněmi, kde dochází k *dýchání buněčnému.
Dýchání buněčné
Jde o biochemický procesy, při kterých se pomocí kyslíku přeměňují cukry, v první řadě glukóza, na odpadní produkty – oxyd (kysličník) uhličitý (CO2) a vodu (H2O). Přitom se z cukrů uvolňuje energie, která se ukládá do pohotového energetického zdroje pro buňku – adenosintrifosfátu (ATP). Kysličník uhličitý přechází z buněk do krve, která ho odvádí do plic.