ACC
Název léku, který obsahuje účinnou látku acetylcystein. Náleží do skupiny *mukolytik, která rozkládají hlen v dýchacích cestách. ACC je určený pro stavy spojené s obtěžujícím *kašlem vlhkým, při váznoucím odkašlávání zvýšeně vazkého hlenu. Naproti tomu použití ACC na *kašel suchý není smysluplné. Používá se u *bronchitidy chronické, *CHOPN, astmatu a dalších respiračních onemocněních.
ACE inhibitory (Angiotensin Converting Enzyme Inhibitors)
Skupina léků používaných ke snižování vysokého krevního tlaku. Účinné látky ACE inhibitorů mají svoje koncovky – pril. Podle složení rozeznáváme ramipril, captopril, enalapril, perindopril apod. Chráněné názvy léků: Tritace, Captopril, Prestarium, Presid, Ramil, Acesial atd.
Nežádoucí účinky ACE inhibitorů: *Kašel suchý, který se např. u astmatiků může jevit jako nedostatečně léčené astma za stavu, kdy jde ve skutečnosti o nežádoucí účinky ACE inhibitorů. Jejich vyšší dávky mohou také způsobit příliš nízký krevní tlak se všemi nežádoucími efekty – únava, točení hlavy, kolapsové stavy apod.
Acetylcystein
Název účinné látky léků na podporu odkašlávání hlenu. Účinkuje *mukolyticky – tedy rozkládá hlen snížením jeho viskozity, a to rozrušováním vazeb mezi atomy síry v hlenu obsaženými. Snížením viskozity hlenu je možné dosáhnout jeho roztrhání a snadnější vykašlání. Acetylcystein se proto používá při *kašli vlhkém, zejména v případech, kdy při zvýšeně vazkém hlenu vázne jeho vykašlávání. Naproti tomu použití na *kašel suchý zde není opodstatněné. Acetylcystein se také používá jako účinný protijed při nebezpečné otravě paracetamolem (např. preparáty Paralen, Panadol). Je obsažen např. v přípravcích ACC, Fluimucil, Solmucol.
Acetylosalicylová kyselina
Název účinné látky, která je obsažena v přípravcích Acylpyrin nebo Aspirin. Náleží současně mezi analgetika (léky proti bolesti), antipyretika (proti horečce) a antirevmatika – antiinflamancia (proti revmatickým projevům a neinfekčnímu zánětu). Acetylosalicylová kyselina také snižuje srážlivost krve působením na krevní destičky. Původně se acetylosalicylová kyselina podávala v podobě odvaru z vrbové kůry, která ji však obsahuje kolísavé množství s rizikem poddávkování nebo, naopak, otravy. Kyselina acetylosalicylová může mít četné nežádoucí účinky, nedoporučuje se dětem. U dospělých není vzácná intolerance kyseliny acetylosalicylové, která poměrně často souvisí s astmatem aspirinovým. Viz Nesnášenlivost (intolerance) Acylpyrinu a antirevmatik typu Ibuprofen. NO.
Acylpyrin
Chráněný název léku, který obsahuje účinnou látku acetylosalicylová kyselina. Acylpyrin je analgetikum – antipyretikum, česky lék proti bolesti a horečce. Jeví také protizánětlivý účinek. Z dalších účinků se pro prevenci cévních poruch využívá jeho působení proti funkci krevních destiček, které snižuje tendenci k tvorbě krevních sraženin, ale také zvyšuje krvácivost. Nesnášenlivost Acylpyrinu může způsobovat závažné komplikace, např. astma aspirinové (aspirin sensitivní astma) nebo těžké reakce přecitlivělosti. Viz též antirevmatika nesteroidní. Viz Nesnášenlivost (intolerance) Acylpyrinu a antirevmatik typu Ibuprofen. NO.
Adenosintrifosfát, ATP
Energeticky bohatá sloučenina obsažená v buňkách živých organizmů, která jim slouží jako zdroj energie.
Adjuvancia
Činidla, v jejichž přítomnosti může být navozována imunitní reakce cestou podnětů, které nejsou samy o sobě dostatečně *imunogenní. To znamená, že bez adjuvancia nemohou imunitní odezvu vyvolat, anebo ji vyvolávají slabou. Adjuvancia se používají do očkovacích látek nebo alergenových vakcín, kde mají současně funkci nosiče alergenu. Známým adjuvantním činidlem je např. hydroxid hlinitý.
Agonisté
Látky působící ve smyslu podpory farmakologického účinku jiné látky, ať vnitřního nebo vnějšího původu. Používají se například při léčbě astmatu jako léky skupiny *SABA (Short-Acting β2-Agonists, krátkodobě působící β2 agonisté), např. salbutamol v přípravku *Ventolin. Jiným příkladem jsou dlouhodobě působící β2 agonisté, *LABA (Long-Acting β2-Agonists), např. *formoterol (*Foradil).
Akaricidy
Látky hubící *roztoče. V léčebném užití pro alergiky je jejich význam problematický. V laboratorních podmínkách jsou sice účinné, v praktické aplikaci v domácím prostředí však spíše nikoli. Je to způsobeno tím, že roztoči žijí uvnitř spleti vláken textilií, čalounění a různých výplní nábytku a matrací, kam se akaricidy při doporučovaném povrchovém použití nedostanou.
Alela
Jedna z více podob určitého *genu, který odpovídá za konkrétní vlastnost organizmu. Nachází se v určitém locusu (místě) na chromozomu. Jde tedy o konkrétní formu genu. Pokud má gen více alel, jedná se o *genetický polymorfizmus.
Alergen
Látka schopná u alergických osob navodit specifickou imunitní odpověď v podobě alergické reakce. Alergeny jsou látky svým původem i složením lidskému tělu cizí, většinou bílkovinné povahy. Mohou se do těla dostávat vdechováním, požitím, kontaktem s kůží, vpravením injekcí, žihadlem a podobně. Nejčastějšími alergeny jsou výměšky *roztočů, dále mohou alergeny pocházet z rostlin (např. pyly), ze zvířat (kočka, pes, kůň, hlodavci atd.), z ryb a plodů moře, hmyzu (včela, vosa), potravin, chemikálií, léků atd. Na rozvoj alergické reakce většinou dostačují i velmi malé dávky alergenu.
Alergenicita
Tendence určité látky způsobovat alergické reakce.
Alergenová imunoterapie, AIT
Pokus o léčbu alergie podáváním alergenu, který vyvolává léčené onemocnění. Provádí se s cílem navození imunitní tolerance alergenu. Cíl této léčby se tedy zásadně liší od úlevové léčby antihistaminiky a dalšími léky.
Alergenové vakcíny
Léčebné přípravky k léčbě alergických onemocnění. Obsahují alergeny a další činidla (např. adjuvancia). Mohou se aplikovat injekčně anebo v kapkách či tabletách pod jazyk. Tuto léčbu má provádět specializované alergologické peracoviště. Viz Alergenová imunoterapie.
Alergeny – odstranění
Léčba, která je k příčině alergického onemocnění v současnosti nejblíže a je jejím nejpřirozenějším a nejméně riskantním způsobem. Jde o omezení přístupu příčinného alergenu k alergikovi. (Viz též alergen, *roztočové alergeny).
Alergická onemocnění
Skupina chorob, u nichž vystavení jinak neškodným antigenům zevního prostředí navozuje ve tkáních různých orgánů zánětlivé změny, které následně vedou k poruchám jejich funkce, případně i struktury.
Alergická reakce
Jeden z různých druhů reakcí přecitlivělosti (*hypersenzitivity). Jde o nesprávně probíhající imunitní odezvu na cizorodou látku, nazývanou alergen. Výsledkem alergické reakce není ochrana před škodlivinou, ale neúčelná alergická porucha. Je započatá specifickým imunitním mechanizmem a tím se odlišuje od často směšovaných a pouhým okem těžko odlišitelných jiných druhů přecitlivělosti či nesnášenlivosti. Nejčastější je alergie zprostředkovaná protilátkami IgE, tedy alergie I. typu (neboli časného typu). Jiným druhem alergické reakce je porucha spočívající v nesprávné odezvě *lymfocytů na alergen, nazývaná alergie zprostředkovaná buňkami. Existují však i další typy alergické reakce.
Alergická reakce I. typu, alergie časného typu, alergie zprostředkovaná protilátkami IgE
Je nejznámějším a nejčastějším typem alergie. Typickým příkladem této reakce je pylová alergie nebo některé druhy kopřivky či anafylaktické reakce. Vzniká ve dvou fázích. V první se na buněčné receptory naváže *imunoglobulin E (IgE), v druhé se na IgE naváže alergen a z buněk se tím uvolní látky, které alergickou reakci způsobují. Jde např. o *histamin.
Alergická senzibilizace, alergická senzitizace.
Stav zvýšené citlivosti imunitního systému k alergenu, která se v případě alergické reakce I. typu projevuje zvýšenou tvorbou specifických protilátek třídy IgE (viz *imunoglobuliny IgE) a pozitivními kožními testy s alergeny. Senzibilizace ještě neznamená alergické onemocnění, je však jeho průvodním jevem a často předstupněm. Nejen mezi laiky bývá s alergickým onemocněním mylně ztotožňována, přestože u mnoha senzibilizovaných jedinců se alergické onemocnění nikdy nevyvine. Např. průkaz specifických protilátek IgE proti bílkovinám kravského mléka ještě neznamená onemocnění alergií na kravské mléko a nález této protilátky nemá být sám o sobě důvodem k vyřazení mléka ze stravy. *Viz Alergie – laboratorní vyšetření.
Alergické a nealergické reakce
Odlišení alergické reakce od jiných přecitlivělostí může být nesnadné, pro léčbu je však důležité.
- Hypersenzitivita (senzitivita).Přecitlivělost na imunitním nebo neimunitním podkladě. Vyvolává ji kontakt s definovaným cizorodým podnětem v malých dávkách, které jsou nesenzitivními osobami tolerovány. Je provázená projevy onemocnění. Při opakovaném kontaktu s podnětem má stejný průběh.
- Alergie. Pokud je senzitivní reakce započata *specifickým imunitním mechanizmem, nazývá se alergie. Senzitivita je tedy obecnější pojem než alergie. Příklad: senzitivita na nesteroidní antirevmatika vs. alergie na antirevmatika.
- Anafylaxe. Těžká, život ohrožující, generalizovaná nebo systémová hypersenzitivní reakce. Může být alergické, nealergické imunitní nebo neimunitní povahy.
- Idiosynkrazie. Nesnášenlivost převážně léků nebo potravin. Jde o neobvyklou reakci, která nesouvisí s farmakologickým účinkem léku ani s alergií či jinými imunitními mechanizmy. Pojem idiosynkrazie není přesně vymezen a často není zřejmé, jak se odlišuje od intolerance.
- Intolerance. Pojem, používaný zejména u reakcí na potraviny nebo jejich složky. Nejde o reakce toxické ani alergické. Podle zaběhaného smyslu nemusí, ale mohou být imunitního, resp. autoimunitního původu. Patří mezi ně např. nesnášenlivost laktózy. Pojem intolerance je širší než idiosynkrasie a není přesně vymezen. Bývá zahrnut i v termínu hypersenzitivita.
- Toxická reakce. Reakce způsobená toxickou látkou, která působí na zdraví škodlivě svým chemickým nebo biologickým, neimunitním mechanizmem. Účinek závisí zejména na toxicitě a množství působící látky, která při toxické dávce může poškodit každého jedince.
Alergické a nealergické reakce – rozdělení
- *Hypersenzitivita (= přecitlivělost): Opakovatelná odezva na netoxické množství určité látky.
- Ia. Hypersenzitivita nealergická: Přecitlivělost na imunitním nebo neimunitním podkladě.
- Ib. Alergie: Hypersenzitivita, započatá specifickým imunitním mechanizmem.
- Ib1. Alergie zprostředkovaná buňkami – lymfocyty.
- Ib2. Alergie zprostředkovaná protilátkami.
- α. Alergie zprostředkovaná protilátkami typu IgE (I. typ alergie, časný typ).
- β. Alergie zprostředkovaná protilátkami typu IgG.
- Ic. Anafylaxe. Těžká, generalizovaná nebo systémová hypersenzitivní reakce.
- *Idiosynkrazie. Většinou individuální nesnášenlivost léků nebo potravin. Na jejím vzniku se nepodílí alergický nebo jiný imunitní mechanizmus, ani farmakologické účinky léků.
- *Intolerance. Nesnášenlivost. Pojem širší než idiosynkrazie, není přesně vymezen.
- *Toxická reakce. Otrava. Postihuje každého jedince v závislosti na dávce toxické látky.
Alergické onemocnění
Porucha zdraví, na jehož vzniku má rozhodující podíl alergická reakce. Mezi alergická onemocnění se řadí alergická rýma, některé případy průduškového astmatu, některé případy atopického ekzému, alergické reakce zažívacího systému, potravinové alergie, alergické reakce na léky, alergické reakce na včelu a vosu, některé anafylaktické reakce a další. Alergické onemocnění může vyvolávat i velmi malé množství alergenu. Pro vznik, rozvoj a udržování alergického onemocnění jsou stejnou měrou významné vrozené genetické dispozice a faktory vnějšího prostředí, zejména kontakt s alergenem.
Alergie
Chorobný stav, vyvolaný alergenem. Termín vznikl z řeckých slov άλλος (allos) = cizí, odlišný, έργου (ergon) = odpověď; původním smyslem je tedy odlišná odpověď. Jde o odpověď hypersenzitivní, na cizorodý podnět. Zahajuje ji specifický imunitní mechanizmus, zprostředkovaný protilátkami nebo buňkami. Specifita spočívá v tom, že alergický proces může spustit jenom určitý alergen pomocí vazeb na protilátkové nebo buněčné receptory, odpovídající pouze tomuto alergenu. Vzniká opakovanou expozicí jinak neškodným antigenům zevního prostředí (konkrétně alergenům) a navozuje v orgánech zánětlivé změny, které vedou k potížím a poruchám. Od alergie je třeba odlišit stavy přecitlivělosti, které nejsou způsobeny imunitou (*neimunní hypersenzitivity) a různé jiné druhy nesnášenlivostí i nežádoucích reakcí. Pokud jde o nejčastější alergickou reakci zprostředkovanou protilátkami typu IgE, mluvíme o časném typu alergie (*alergie I. typu).
Alergie I. typu
Viz alergická reakce I. typu. Jde o stav zprostředkovaný reakcí protilátek třídy IgE s alergenem. Protilátky třídy IgE se tvoří neobvykle snadno a ve velkém množství u atopických jedinců.
Alergie – laboratorní vyšetření
Informace o alergické *senzibilizaci organizmu na určitou látku se získává stanovením tzv. specifických protilátek IgE, např. vůči alergenům z pylů, kočky, roztočů a podobně. Ani zjištění zvýšené tvorby specifických protilátek IgE proti alergenům však ještě zdaleka neznamená průkaz alergie, tedy onemocnění. Jde o častý jev i u zdravých jedinců. Musí se prokázat příčinná souvislost alergenu s onemocněním, tedy že podezřelý alergen je zodpovědný za rozvoj a provokaci projevů onemocnění.
Alergie – vznik
Vedle zděděné *atopické dispozice napomáhají vzniku alergie také kontakty s určitými faktory vnějšího prostředí. Určité látky, např. původem z mikrobů, mohou působit ve smyslu přípravy terénu k navozování nebo potlačování vzniku alergie. Jejich působení nebo i jejich nepřítomnost mohou mít podle některých autorů vztah ke vzniku alergie již v nitroděložním období života člověka. Slizniční imunitní systém plodu, zejména střeva a dýchacího systému, je rozvinutý již v polovině těhotenství a po narození je funkční, připravený přijímat podněty od alergenů. Pro alergické procesy je však nezbytná také tvorba specifických protilátek a/nebo specifická reaktivita lymfocytů na alergeny. (Specifická proto, že protilátky nebo lymfocyty mohou reagovat pouze na „svůj“ alergen, jiná látka alergickou reakci nemůže spustit). Zejména protilátky IgE se mohou tvořit až po dozrání specifické T lymfocytární imunity, s určitým časovým odstupem po narození.
Alergie zkřížená
Vzájemné provázání např. alergie na pyl lísky a jablko nebo na roztoče a ústřice. Jde o častý jev, který je způsoben tím, že některé alergeny různého původu mají podobnou nebo stejnou strukturu.
Alfa 1 antitrypsin, AAT
Bílkovina krevního séra, která snižuje aktivitu trypsinu, enzymu rozrušujícího bílkoviny. Funkce trypsinu musí být v organizmu regulována pro jeho schopnost rozrušovat i potřebné bílkoviny a touto cestou poškozovat některé orgány. Existuje méně obvyklá genetická porucha – defekt alfa1 antitrypsinu. Lidé s touto poruchou mají sníženou tvorbu AAT a tím schopnost omezovat nežádoucí působení trypsinu. Proto nízká koncentrace AAT vede k některým nemocem, např. *CHOPN (chronické obstrukční plicní nemoci), obzvláště pokud lidé s tímto defektem kouří.
ALSPAC
Britská studie prevence alergie u 9400 těhotných žen a jejich dětí. Bylo v ní zjištěno, že *paracetamol užívaný ve 20. – 32. týdnu gravidity způsobuje zvýšené riziko dušností s hvízdavým dechem včetně astmatu, zjišťované u dětí ve 3 a 7 letech. Toto zjištění bylo následně potvrzeno mnoha dalšími studiemi.
Alternaria
Rod plísní, z kterých má největší význam z hlediska alergie a astmatu druh Alternaria Alternata (neboli Alternaria suis). Řadí se mezi tzv. plísně venkovní, tzn. že nejvíce spor této plísně se nalézá ve venkovním ovzduší. Daří se jí nejlépe ve vlhku a teple, nejvíce spor Alternarie se proto objevuje v červenci a srpnu. Rezervoár těchto plísní bývá v kompostech, silážích a tlejícím dřevu. Vyskytuje se však i v bytech a ostatních obývaných prostorách. Alterarnaria alternata je častou příčinou astmatu, i jeho těžké formy.
Alveolus plicní
Plicní sklípek. Jde o nepatrnou stavební jednotku plic, která je však i jejich jednotkou funkční. Probíhá v něm výměna plynů mezi vzduchem z atmosféry a krví. Kyslík zde přechází z alveolu do krve a kysličník uhličitý z krve do alveolu.
Alvesco
Chráněný název léčiva, obsahujícího účinnou látku *ciklesonid. Nejbezpečnější *inhalační kortikosteroid a jediný, u kterého nebyly v doporučeném dávkování dosud zjištěny žádné celkové nežádoucí účinky. Je velmi vhodný pro léčbu astmatu a jednoznačně nejvýhodnější u jedinců se zvýšeným rizikem osteoporózy, hormonálních onemocnění včetně cukrovky, psychických poruch a dalších stavů. Používá se zejména u astmatu.
Ambrobene
Chráněný název léku, který obsahuje účinnou látku ambroxol. Náleží do skupiny *mukolytik, která rozkládají hlen v dýchacích cestách. Přípravek Ambrobene je určený pro stavy spojené s obtěžujícím *kašlem vlhkým, při váznoucím odkašlávání zvýšeně vazkého hlenu. Naproti tomu použití mukolytik na *kašel suchý není smysluplné. Používá se u chronické bronchitidy, CHOPN, astmatu a dalších respiračních onemocněních.
Ambrosan
Název léku, který obsahuje účinnou látku ambroxol. Náleží do skupiny *mukolytik, která rozkládají hlen v dýchacích cestách. Ambrosan je určený pro stavy spojené s obtěžujícím *kašlem vlhkým při váznoucím odkašlávání zvýšeně vazkého hlenu. Naproti tomu jeho použití na *kašel suchý není smysluplné. Používá se u chronické bronchitidy, CHOPN, astmatu a dalších respiračních onemocněních.
Ambroxol
Účinná látka s *mukolytickým působením (rozkládání hlenu). Používá se k usnadnění odkašlávání při *kašli vlhkém, zejména v případech, kdy při zvýšeně vazkém hlenu jeho vykašlávání vázne. Snížením viskozity je možné dosáhnout snadnější roztrhání hlenu, které usnadní jeho vykašlání. Naproti tomu jeho použití na *kašel suchý není opodstatněné. Je obsažen např. v přípravcích Ambrobene, Ambrosan, Mukosolvan, Solvolan.
ANA
Antinukleární protilátky, dříve antinukleární faktor. Skupina autoprotilátek proti jádrům vlastních buněk. Jsou zjistitelné např. z vyšetření krve. Zvýšeně se vyskytují při autoimunitních onemocněních, ale také relativně často u zdravých jedinců. Jejich zjištění je určitým signálem k opatrnosti při snaze o umělé ovlivňování imunitního systému. Při nálezu autoprotilátek není totiž vhodné „posilovat“ imunitu *imunostimulanciemi z obavy před rozvojem autoimunitního onemocnění.
Anafylaxe
Prudká *hypersenzitivní reakce na určitou látku, na kterou je daný jedinec přecitlivělý. Dochází k ní obvykle současně na více orgánech. Může být alergického i nealergického charakteru. Vyžaduje okamžitou léčbu, protože může ohrožovat i na životě. Při anafylaktické reakci je nutný nitrožilní přívod tekutin a kortikoidů a aplikace adrenalinu.
Anafylaxe – projevy
Anafylaktická reakce má náhlý začátek a akutní průběh. Mohou při ní nastat nejrůznější kombinace níže uvedených příznaků. Kůže – svědění, zarudnutí, kopřivka, otoky, bledost, cyanóza; dýchací systém – kašel, otok hrtanu, pískavé dýchání, astmatický záchvat, dušení; střevo – průjem, bolesti břicha, křeče; děloha – stahy, dušení plodu, potrat; srdce – poruchy rytmu, srdeční infarkt, srdeční zástava; oběhový systém: pokles tlaku, šok, zástava oběhu. Viz též anafylaxe.
Analgetika – antipyretika
Léky působící současně proti bolesti (účinek analgetický) a horečce (účinek antipyretický). Jde o *paracetamol (např. *Paralen, Panadol) nebo *acetylosalicylovou kyselinu (Aspirin, *Acylpyrin) a další. Tyto funkce splňuje také *ibuprofen, který náleží mezi *antirevmatika nesteroidní (NSAIDs), tedy do skupiny protizánětlivých léků bez kortikosteroidní struktury.
Antiastmatika
Léky užívané k léčbě průduškového *astmatu. Jde o *inhalační kortikosteroidy – (např. Pulmicort), *antileukotrieny (např. Singulaire), teofyliny (např. Euphyllin), β2 agonisty s prodlouženým účinkem -*LABA (např. Foradil), β2 agonisty s krátkodobým účinkem -*SABA (Ventolin, Ecosal), *parasympatikolytika (*Atrovent) nebo kombinace léčiv, např. inhalační kortikosteroidy + LABA (*Symbicort, *Seretide, Combair).
Antibiotika
Léky proti bakteriím. K léčbě onemocnění způsobených určitými bakteriemi jsou účinné také jen určité druhy antibiotik, jejichž volba přísluší lékaři. Bakterie je možné laboratorně izolovat a určovat z různých odběrových materiálů, např. z výtěrů z mandlí, nosu, konečníku či moči. Samotný nález většiny druhů bakterií bez odpovídajících obtíží však nebývá důvodem k antibiotické léčbě, kterým je za běžných okolností pouze onemocnění bakteriálního původu. Tedy pokud má pacient příznaky onemocnění, které bývají dotyčným mikrobem způsobovány. Bezhlavá léčba antibiotiky může mít nepříznivé důsledky. Důvod? Osídlení povrchů sliznic bakteriemi je určitým vyváženým společenstvím. Pokud nedojde k poruše této rovnováhy za přemnožení jedné z nich a tím k nemoci, zásahy do této rovnováhy nebývají ku prospěchu jejich hostitele – člověka.
Antidotum
Protijed. Látka, působící proti toxickým účinkům jiné látky.
Antigen
Látka, která je schopná při kontaktu s organizmem vyvolat specifickou *imunitní odpověď cestou tvorby protilátek nebo *lymfocytů. Pokud antigen navozuje imunitní reakci alergické povahy, jde o *alergen. Nejvýznamnějšími antigeny a alergeny jsou bílkoviny, ale mohou jimi být také různé složené molekuly, polysacharidy, tuky a tuky navázané na bílkoviny (lipoproteiny). Funkci antigenu mohou však mít i jakékoli malé molekuly, které získají *imunogenitu až po navázání na bílkovinný nosič. V tomto případě jde o *hapteny, inkompletní antigeny. Aby na tyto látky mohl imunitní systém reagovat, musí umět a mít možnost je rozpoznat a proto musí být hapteny navázány na velké molekuly.
Antihistaminika
Velmi často užívaná skupina léčiv k tlumení alergických potíží. Jde o typické úlevové léky, působící proti projevům onemocnění. Nemoc samotnou neléčí. Účinkují tím způsobem, že zabraňují působení *histaminu, který se uvolňuje z buněk při konečné fázi *alergické reakce. Tím snižují dráždění tzv. cílových orgánů, např. sliznice nosní a očích spojivek. Českým státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) jsou antihistaminika doporučena pouze na pylovou alergii (senná rýma) a alergickou kopřivku. Pro svoji povahu léku úlevového je málokdy potřebné antihistaminika užívat trvale, zejména ne v období, kdy se potíže neobjevují. Přesto jsou takto často chybně doporučována. Ve vybraných případech je však nepřetržitá aplikace přeci jen vhodná, zejména jako pokus k předcházení úporným alergickým vyrážkám a otokům a dalším závažným alergickým reakcím, jejichž vznik není předem předvídatelný. Do skupiny antihistaminik náleží např. *Claritin, Flonidan, *Aerius, *Zyrtec, *Xyzal, Xados.
Antihistaminika – nadužívání
Užívání antihistaminik je v ČR masově rozšířené ve všech věkových kategoriích, často však i z nevhodných důvodů, které nejsou pro podávání antihistaminik indikovány. Lze vypočítat, že jenom děti v ČR využívají nevhodně a nesprávně za rok několik milionů dávek antihistaminik, zejména *(levo)cetirizinu. Často jde dokonce o děti bez známek jakéhokoli onemocnění, kde jsou motivem domnělé preventivní účinky (levo)cetirizinu. Mnoho z nich mělo dříve projevy *atopického ekzému a (levo)cetirizin mylně užívají proto, „aby se ekzém nevrátil a aby se neobjevila další alergická onemocnění, zejména astma“. Přitom existují kvalitní studie, nazvané *ETAC a *EPAAC, se závěrem, že takovéto preventivní účinky uvedené léky nemají. Viz též *Zyrtec a studie ETAC a *Xyzal a studie EPAAC. Další nesprávnou indikací antihistaminik u dětí s jejich dlouhodobým. abusem je chronická či opakovaná nealergická rýma či akutní virové infekty dýchacích cest.
Antihistaminika – nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky mají všechna starší antihistaminika tzv. 1. generace, viz *antihistaminika – přípravky. Velmi často je však mají i relativně novější antihistaminika typu cetirizin a levocetirizin (např. *Zyrtec, *Zodac, nebo *Xyzal), přestože to bylo a často i dosud je v ČR systematicky popíráno. Zejména u těchto léků je nutné vědět, že často negativně ovlivňují psychickou činnost, způsobují spavost, únavu a prodlužují reakční dobu. Je třeba se jim vyvarovat při řízení vozidel a v tomto případě upřednostnit loratadin či desloratadin. Negativní vliv na psychický vývoj předškolních dětí při déletrvajícím užívání byl také hlášen a dosud není tato otázka uzavřena. Je proviněním jejich výrobců, a zejména Českého státního ústavu pro kontrolu léčiv (*SÚKL), že tlumivé účinky léků typu Zyrtec a Xyzal nejsou v souhrnu údajů o přípravku (*SPC) dostatečně zdůrazněny.
Antihistaminika – přípravky
Z antihistaminik se u nás často užívají účinné látky *cetirizine či *levocetirizine. Jsou základem pro přípravky s chráněnými názvy, např. Alerid, Analergin, Cetirizine, Letizen, *Zodac, *Zyrtec, Cezera, Volnostin, *Xyzal, Zenaro. Jinými generiky jsou loratadine či desolratadine s přípravky např. *Claritin, Loratadin-Ratiofarm, Flonidan, *Aerius, Desloratadin. Novějším antihistaminikem je bilastinum – Xados. Starší antihistaminika jsou Prothazin, Dithiaden, Fenistil, Tavegyl, Ketotifen. Antihistaminika existují i ve formách k lokální nosní aplikaci, např. Allergodil, Livostin, v očních formách, např. Allergodil, Alomid, Emadin, Livostin, Naaxia, Zaditen, Opatanol) nebo na kůži – Fenistil gel.
Anticholinergika inhalační
Skupina léčiv na uvolnění stažených průdušek, které jsou určeny zejména pro léčbu CHOPN a astmatu. Mají různou dobu trvání účinku, od několika hodin (*Atrovent) až po 24 hodin trvající působnost (Spiriva). Dlouhodobě působící anticholinergika jsou určena k pravidelnému užívání s cílem předcházení projevů nemoci, zatímco krátkodobá k úlevě od aktuálních potíží.
Antileukotrieny
Skupina protizánětlivých nekortikosteroidních antiastmatik, např. přípravky Accolate, *Singulair. Potlačují účinky leukotrienů, které jsou u člověka jedny z nejvýznamnějších zprostředkovatelů neinfekční zánětové reakce. Používají se k zahájení léčby *nekontrolovaného astmatu jako alternativa inhalačních kortikosteroidů, anebo v kombinaci s nimi, pokud na kontrolu onemocnění samotné kortikosteroidy nestačí. Protizánětlivý účinek antileukotrienů je slabší než u kortikosteroidů.
Antinukleární faktor, ANF
Starší název pro antinukleární protilátky. Viz *ANA.
Antinukleární protilátky, ANA
Viz *ANA.
Antipyretika
Léky proti horečce. Viz analgetika – antipyretika.
Antirevmatika nesteroidní, *(NSAIDs)
Skupina léčiv s protizánětlivým účinkem, které nejsou kortikosteroidní podstaty. Např. *ibuprofen (Brufen, Nurofen, Ibalgin), diclofenac (Diclofenac) nebo kyselina salicylová (Aspirin, *Acylpyrin) a další. Při dlouhodobém podávání se používají k tlumení neinfekčního zánětu, např. revmatického zánětu kloubů. Jejich užívání může sebou přinášet také různé účinky nežádoucí. Intolerance (nesnášenlivost) nesteroidních antirevmatik může také způsobovat závažná onemocnění. Jde zejména o nebezpečné akutní i anafylaktické reakce, podobné alergickým. Patologická reakce na nesteroidní antirevmatika nějakým způsobem souvisí s aspirin sensitivním astmatem, viz *astma aspirinové, které se však vyvíjí i bez konzumace těchto léků. Viz Nesnášenlivost (intolerance) Acylpyrinu a antirevmatik typu Ibuprofen. NO.
Antitussika
Skupina léčiv potlačujících kašlací reflex. Používají se proti *kašli suchému, který svým drážděním narušuje spánek nebo jinak znepříjemňuje život. Nemají se používat, pokud je v dýchacích cestách přítomen nadbytek hlenu nebo jsou-li problémy s jeho odkašláním. Za těchto okolností se používají *expektorancia a *mukolytika. Antitussika nemoc neléčí, poskytují jen chvilkovou úlevu, pokud vůbec nějak působí. Zatímco antitussika rostlinného původu jsou většinou méně účinná, syntetická mohou často úlevu navodit. Nevhodný pro léčbu kašle je většinou *Codein, který je sice dobře účinný, ale náleží mezi opiáty a jeho užívání hrozí navozením lékového návyku. Antihistaminikum a psychofarmakum promethazin (přípravek Prothazin) působí na kašel také tlumivě, pro jeho další vlastnosti ho však *SÚKL doporučuje dětem až od 10 let věku.
Anxiolytika
Léky „na uklidnění“, přesněji na tlumení úzkosti a zvýšeného psychického napětí. Nejrozšířenější z nich jsou dnes benzodiazepiny (Diazepam, Oxazepam, Rivotril, Neurol, Defobin, Lexaurin, atd.). Tyto léky jsou vysoce návykové. Platí pravidlo, že v první řadě je nutné hledat a řešit vlastní příčiny poruchy nálady, chování a spánku, které jsou nejčastěji sociálního charakteru.
ARIA
Mezinárodní doporučení o léčbě alergické rýmy.
Arterie
Tepna.
Arthritis revmatoidní
Viz *revmatismus.
Aspergillus
Rod plísní, z nichž více druhů se od sebe liší i alergeny. Nejčastější je druh Aspergilllus fumigatus. Někdy může způsobovat alergie. Je také schopen uchycení se a rozmnožování v dýchacích cestách a ve vedlejších dutinách nosních, v tomto případě jde již o plísňovou infekci. Může tak způsobovat těžké onemocnění plicní aspergillosou anebo průduškové astma, často v těžké formě. Aspergillus má podstatně menší nárok na teplo než některé jiné plísně. Spory se objevují v ovzduší v menším kvantu než např. u Alternaria nebo Cladosporium. Vyskytují se na celém světě, s výjimkou polárních a vysokohorských oblastí, uvnitř budov i mimo ně. Rostou a množí se tam, kde je dostatečná vlhkost, a nejvíce v půdě, lesním humusu, hnoji, organickém odpadu a starých potravinách. Typické prostředí pro Aspergillus je okolí čističek odpadních vod.
Aspirin
Název léku, který obsahuje účinnou látku kyselinu acetylosalicovou. Jde o analgetikum – antipyretikum, tedy lék proti bolesti a horečce. Jeví také protizánětlivý účinek. Z dalších účinků se pro prevenci cévních poruch využívá jeho působení proti funkci krevních destiček, které snižuje tendenci k tvorbě krevních sraženin, ale také zvyšuje krvácivost. Nesnášenlivost Aspirinu může způsobovat závažné komplikace, např. *astma aspirinové (aspirin sensitivní astma). Viz též *antirevmatika nesteroidní.
Aspirin sensitivní astma, ASA
Viz *astma aspirinové.
Astma, astma průduškové, asthma bronchiale, průdušková záducha
Jedno z nejčastějších chronických onemocnění, u dětí nejčastější. Jde o vleklé zánětlivé onemocnění průdušek. Zánět vede ke zvýšené reaktivitě průdušek na nejrůznější podněty, které touto cestou způsobují jejich náhlé zužování, a tím zhoršenou průchodnost pro vzduch. To se projevuje zejména opakovanými *dušnostmi (pocity ztíženého dechu), *pískavým dechem, sípáním, kašlem, pocitem tíže nebo sevření na hrudníku či stažení pod krkem nebo na krku. Zhoršení průchodnosti nastává ve všech větvích průduškového stromu současně a je většinou vratné do původního průsvitu (= vnitřního průměru), buď spontánně, anebo léčbou.
Otok a zúžení průdušek. Chronický zánět průdušek u astmatu se může projevovat také otokem stěny průdušek, který někdy vede až k postupnému a přetrvávajícímu zužování jejich průsvitu. V případech, kde došlo k přestavbě stěny průdušek ve smyslu jejich vazivovatění, může být přetrvávající zúžení průdušek již nevratné a nepomůže zde ani kortikosteroidní léčba.
Suchý kašel. Některé formy astmatu se mohou, obzvláště u dětí, projevovat pouze suchým, neinfekčním kašlem bez dušností. *Kašel suchý bývá také častým projevem u ostatních forem astmatu.
Viz Vyšetření před zahájením léčby astmatu. Alergologie, spirometrie. NA.
Astma alergické
Druh průduškového astmatu, u kterého hraje při jeho vzniku významnou roli alergie. Z alergií podmiňujících vznik astmatu jde nejčastěji o alergii na roztoče, plísně, pyly a domácí zvířata.
Viz článek Jak mohu mít astma, když nemám alergii? DA.
Astma aspirinové, aspirin sensitivní astma, ASA
Druh astmatu, s kterým souvisí i patologická reakce na acetylosalicylovou kyselinu (např. Aspirin, Acylpyrin) a *antirevmatika nesteroidní, např. ibuprofen, diclofenac a další. Toto onemocnění se rozvíjí i při vyloučení uvedených léčiv. Aspirinové astma má tendenci k těžkému průběhu a bývá často provázené a zhoršované těžkou chronickou rýmou s obstrukcí nosu a nosními polypy. Léky typu Aspirin, Acylpyrin, Ibuprofen či Diclofenac a někdy i paracetamol jsou v tomto případě pro pacienta zcela nevhodné. Mohou způsobit závažnou reakci nesnášenlivosti včetně těžké akutní astmatické dušnosti, vyrážky a otoky, případně i šokový stav.
Astma hormonální
Astma způsobené hormonálními výkyvy, např. u žen v rámci určitého období měsíčního cyklu, v těhotenství nebo při přechodu.
Astma infekční
Astma, u něhož jsou potíže navozovány *respirační infekcí. Je časté v dětství, dospělosti i ve stáří.
Astma – kontrola astmatu jako cíl léčby
Léčba astmatu je ideální tehdy, pokud nejsou žádné obtíže a současně žádné, ani skryté nežádoucí účinky léků. Takový cíl léčby je však často nereálný a není ani doporučený. Snaha o úplné zamezení projevům astmatu (tzv. *totální kontrola astmatu) by mohla vést k vysokým dávkám léků, které po vstřebání do organizmu mohou způsobovat i značně závažné, byť po dlouhou dobu nenápadné celkové nežádoucí účinky. Viz *inhalační kortikosteroidy – nežádoucí účinky. Nejdůležitější léky proti astmatu, *inhalační kortikosteroidy, mají být užívány v nejnižších účinných dávkách. Proto je celosvětově doporučeným cílem léčby tzv. astma pod kontrolou. Jde o stav, kdy se toto onemocnění neprojevuje těžkými příznaky a potížemi, které nejsou častější než 2 x týdně a dají se přerušit úlevovými bronchodilatačními léky. Astma pod kontrolou má ještě další podmínky – viz tabulka kontrola astmatu (níže), která odpovídá pravidlům aktuálního doporučení Globální iniciativy pro astma (GINA).
Tabulka. Kontrola astmatu. Astma pod kontrolou je stav odpovídající uvedeným podmínkám:
1. Astmatické obtíže, které se vyskytují během dne, by měly být nezávažné a méně časté než 3 x
týdně. Mají rychle ustoupit po inhalaci úlevového léku.
2. Inhalace úlevových léků by měla být méně častá než 3 x týdně. Viz *Astma – léčba úlevová.
3. Neměly by být astmatické potíže, způsobené tělesnou zátěží.
4. Noční dušnosti by neměly být častější než 2 x měsíčně.
5. *Plicní funkce v parametrech PEF a FEV1 nejsou narušeny.
6. Léčba astmatu by neměla způsobovat žádné nežádoucí účinky (např. osteoporózu, poruchu
funkce nadledvin, zpomalení růstu, psychické poruchy, oční onemocnění, cukrovku).
Viz článek: *Jak poznám, že moje léčba astmatu je správná? Co je astma pod kontrolou? DA.
Léčba astmatu podle jeho kontroly. NA.
Astma – léčba
Podstatu astmatu, zánětlivý otok stěny průdušek a jejich zvýšenou reaktivitu, je možné v případě perzistentního (přetrvávajícího) astmatu léčit *kontrolní (protizánětlivou) léčbou. Akutní zúžení průdušek ze stažení často zbytnělého průduškového svalstva se léčí úlevovými *bronchodilatanciemi, zejména typu *SABA (např. salbutamol – *Ventolin). Viz *astma – léčba kontrolní a *astma – léčba úlevová.
Viz *Je možné léčit astma bylinkami? DA
Astma – léčba kontrolní
Léčba protizánětlivá. Jde o pravidelné, déletrvající podávání protizánětlivých *antiastmatik s cílem dlouhodobě zamezit projevům astmatu. Jde o kontrolu potíží, nikoli léčbu vlastní příčiny onemocnění. Cílem kontrolní léčby je dosažení tzv. kontroly astmatu, viz *astma – kontrola astmatu. Nejde tedy o dosažení tzv. *totální kontroly astmatu, tedy stavu bez jakýchkoli projevů. Ke kontrole astmatu se nejčastěji užívají inhalační kortikosteroidy, případě antileukotrieny.
Astma – léčba příčinná (kauzální)
Příčinná léčba astmatu není známa. Nejsou totiž poznány vlastní příčiny, které astma způsobují a udržují chronicitu generalizovaného zánětu průdušek u astmatu. Kontrolní protizánětlivá léčba jej sice tlumí, ale dlouhodobě neřeší. Neupravuje ani další příčiny, které jsou zčásti vrozeného podkladu, a také neovlivňuje poškozené struktury dýchacích cest.
Astma – léčba úlevová
Astmatický záchvat vzniká zúžením průdušek, které je v různé míře způsobeno jejich stažením a otokem. Tím se zvyšuje odpor průdušek vzduchu proudícímu do plic a u pacienta nastává pocit dušnosti, ztížený a pískavý dech a kašel. K úlevě a dočasné úpravě stavu se zde používají léky úlevové. Jde o *bronchodilatancia, zacílená na rozšíření akutně zúžených průdušek. Neúčinkují proti prvotním příčinám astmatického záchvatu, které je třeba již předem hledat, léčit a předcházet jim.
*SABA – ß2 *agonisté s krátkodobou účinností (Short-Acting ß2-Agonists). SABA jsou nejvýhodnější a nejužívanější skupinou úlevových léků. Tyto léky je doporučeno podle možností pro léčbu astmatického záchvatu vždy upřednostnit. Výhoda inhalační formy SABA spočívá v rychlosti nástupu účinku do několika minut, na který stačí velmi nízká dávka léku. Po aplikaci účinkuje 4 – 6 hodin. Do skupiny SABA patří salbutamol (např. přípravky *Ecosal, *Ventolin, Buventol), fenoterol (*Berotec, *Berodual) nebo terbutalin (Bricanyl). Pokud bronchodilatační léčba neúčinkuje ani po opakování dávky SABA, buď jde o nepříznivý průběh astmatického záchvatu, anebo jiné onemocnění. Obě varianty vyžadují lékaře.
Pro pacienty neschopné techniky inhalačního podání existují SABA také v podobě určené k požití ústy (Salbutamol) a injekční (Bricanyl).
LABA – ß2 *agonisté s dlouhodobou účinností (Long-Acting ß2-Agonists). Kromě krátkodobě působících SABA se ke stejnému účelu používají také *LABA. Z této skupiny se na akutní astma používá formoterol (ve směsi s kortikosteroidem v přípravcích *Combivent nebo *Symbicort, případně salmeterol obsažený ve směsi *Seretide). Obecně jsou však SABA pro léčbu akutního astmatu vhodnější.
*Teofyliny. Jiným bronchodilatačním lékem pro akutní použití jsou teofyliny – např. Syntophyllin v injekční nebo tabletové formě.
Kortikosteroidy s celkovou aplikací. Pro těžší astmatické dušnosti jsou současně s bronchodilatanciemi doporučeny celkově podávané kortikosteroidy (ústy, injekčně), které jsou užívané po dobu zhoršení. Jde např. o *Prednison nebo Medrol v tabletách. Jejich indikace a dávkování musí (někdy předem) upřesnit lékař.
*Inhalační léčba. Pro účinnost léčby je velmi důležitá správná technika vdechování léků. V zájmu lepšího působení nebo tam, kde pacient nezvládá poměrně nesnadnou techniku inhalací léků ve spreji, je vhodné používat *inhalační nástavec.
Viz *Proč léčíme astma dvěma typy léků – protizánětlivými a úlevovými?
Astma – mykoplazmata a chlamydie
*Mykoplazmata a *chlamydie mohou sehrát významnou roli v rozvoji a udržování astmatu. V případě respirační infekce těmito mikroby se proto u astmatika nebo pacienta disponovaného k astmatu doporučuje razantní a prodloužená antibiotická léčba. Celý problém však dořešený není. Např. pokus o přeléčení klaritromycinem ve studii americké “Asthma Clinical Research Network” nezlepšil kontrolu astmatu u lehkých a středně těžkých astmatiků, kteří neměli dobře kontrolované astma nízkými dávkami inhalačních kortikosteroidů. Přitom u 13 % těchto pacientů byl v bioptických vzorcích z dolních dýchacích cest jednoznačně prokázán výskyt mykoplazma pneumoniae či Chlamydia pneumoniae.
Astma námahové
Viz *astma zátěžové.
Astma nealergické
Astmatické potíže jsou někdy vyvolávány virovou infekcí, chladem, změnou počasí, stresem, hormonálními výkyvy, pracovním prostředím nebo tělesnou zátěží. Pokud jde i jinak o astma bez alergických příčin, mluví se o astmatu infekčním, astmatu profesním, menopauzálním, zátěžovém apod. Další druh astmatu je způsoben léky proti bolesti a neinfekčnímu zánětu, jako je Acylpyrin či Aspirin, Ibuprofen či jiná antirevmatika.
Viz článek: *Jak mohu mít astma, když nemám alergii? DA.
Astma menopauzální
Vzniká u žen po vyhasnutí měsíčního cyklu. Často mívá závažný průběh a je zde doporučena intenzivní *protizánětlivé léčba.
Astma profesní
Astma, vznikající při opakovaném kontaktu s látkami používanými v práci. Typické profesní astma nastává např. u pekařů, kde vzniká kontaktem s moukou, nebo u lékařů při kontaktu s latexovými pomůckami (gumové rukavice). Příčinou mohou být i další četná povolání.
Astma srdeční, asthma kardiale
Záducha, pocházející z poruchy srdeční funkce při srdečním onemocnění.
Astma – vznik dle haptenové hypotézy
Podle haptenové hypotézy opakovaný kožní kontakt s *hapteny působí proti navozování imunitní tolerance, tedy nereagování na určité alergenní podněty. V podprahových dávkách tyto hapteny nevyvolávají samy patrnou kožní reakci, ale skryté chemické trauma kůže s aktivací faktorů přirozené imunity prostřednictvím receptorů nebezpečí. Aktivují imunitní systém směrem ke zvýšené reaktivitě dýchacích cest, tedy astmatu a alergické rýmě. Podle uvedeného je tedy pro vývoj imunity velmi důležité, s čím se kůže dostává do kontaktu, a to již od novorozeneckého období.
Astma těhotenské
Astma, vznikající v souvislosti s těhotenstvím. V tomto období se obzvláště klade důraz na jeho správnou léčbu. Nejčastější chybou je zde automatické vysazování léků. Péči o gravidní astmatičku má převzít lékař obzvláště zkušený v léčbě astmatu těhotných.
Viz *Těhotenství a průduškové astma. NA.
Viz *Astma v těhotenství – léky a pracovní neschopnost. DA.
Astma ve stáří
Viz Astma ve stáří, DA.
Astmatický záchvat
Podstatou je přechodné stažení průdušek, kdy jejich zúžený průsvit klade proudícímu vzduchu zvětšený odpor. Proto pacient pociťuje *dušnost, vynakládá větší práci na dýchání a stav se navenek projevuje příznaky *ztíženého dýchání.
Dušnost při obstrukčním, neastmatickém zánětu průdušek se nijak neliší od dušnosti při průduškovém astmatu; v něčem odlišné projevy má *zánět hrtanu (laryngitis) či zánět plic. Tyto nemoci však někdy vznikají i u astmatika a jejich projevy se potom kombinují. *Dušnost může být i původu srdečního nebo z nejrůznějších jiných příčin; vše se dá snadno zaměnit, a tím i nevhodně léčit. U všech nově vzniklých nebo nejasných dušností je proto třeba vyhledat lékaře.
Astmatický záchvat – léčba
Zahajuje se obvykle, podle schválených doporučení, inhalační aplikací léků skupiny *SABA (např. Ventolin, Ecosal, Berodual). Odkládání léčby může být zrádné. I lehký záchvat se někdy rychle zhorší až do vážného stavu, proto je ho třeba léčit bezodkladně. V první řadě však musí být zřejmé, že nejde o jinou příčinu dušnosti. Léčba akutních astmatických potíží se nazývá úlevová léčba astmatu. Viz *astma – léčba úlevová.
Astmatický záchvat a pulsová frekvence
Při závažnějším astmatickém záchvatu dochází ke zrychlení srdeční činnosti, která se projeví vyšší pulsovou frekvencí. Proto doporučujeme zkusit sobě či dítěti nahmatat a spočítat puls v klidu, za stavu plného zdraví. Získanou hodnotu je potom možno porovnat s hodnotou při nemoci. Zrychlený puls při astmatickém záchvatu znamená, že na důslednou léčbu je již nejvyšší čas.
Astmatický záchvat v dětském věku
Léčba akutního astmatu u dětí se podstatně neliší od léčby u dospělých. Čím je však dítě menší, tím je obtížnější rozpoznání míry závažnosti jeho stavu. Popsané rozlišovací znaky nemusí být patrné, dobře hodnotitelné nebo dosti informativní. Viz článek *Jak rozeznám u dítěte dušnost při astmatu od neškodného zadýchání – např. při zánětu průdušek nebo astmatu? www.alergieimunita.cz/dotazy čtenářů. Dostupné návody na domácí samoléčení edukovaných astmatiků byly a jsou u nás rozšiřovány v souladu s unifikací léčby ve světě. Jsou však vhodné spíše jen pro zkušené pacienty, kteří umí poznat, zda léčba opravdu pomáhá, kteří dobře rozlišují stupně dušnosti a umí odhadnout nebezpečný stav. Toto však nelze očekávat u léčby malých dětí, která je zprostředkována rodiči. Ty větší zase často nesprávně informují o svých potížích, obzvláště v dospívání. Vše tedy má u dětí směřovat spíše k využívání lékařské pomoci.
Astma zátěžové, astma námahové, zátěží navozené astma
Projevy astmatu se navozují pouze tělesnou zátěží, typicky po několika minutách běhu či jiné zátěže. Může jít o kašel, nepřiměřeně ztížené dýchání jako při astmatickém stavu, pískoty při dýchání apod. U dětí jde někdy jen o malý tělesný výkon a předčasné ukončení zátěže, nebo jen únavu po dovádění. Kašel někdy po běhání venku přichází až večer doma. Viz článek: *Jak poznám astmatické zadýchávání při sportu? www.alergieimunita.cz/dotazy čtenářů
Atimos
Chráněný název inhalačního léku v aerosolové formě, který obsahuje účinnou látku *formoterol. Používá se u astmatu a CHOPN na rozšíření akutně zúžených průdušek. Náleží do skupiny dlouhodobě působících *ß2 agonistů – *LABA. Vdechuje se buď samotný pro jednorázové použití, nebo, častěji, v kombinaci s inhalačními kortikosteroidy. U citlivých jedinců nebo předávkování může způsobit třes rukou či celého těla, bušení u srdce, zrychlení srdečního pulsu, zvýšení krevního tlaku, bolesti hlavy, ev. jiné potíže. Tento lék by se neměl užívat pravidelně po delší dobu bez inhalačního kortikosteroidu pro riziko velmi závažného zhoršení astmatu. Toto riziko však zřejmě ani při současném inhalování kortikosteroidu úplně nemizí. Proto americká *FDA doporučuje jeho užívání pouze po dobu co nejkratší a po zlepšení projevů nemoci lék bezodkladně vysadit.
Atopická onemocnění
Jde o alergická onemocnění s atopickým mechanizmem vzniku, tedy způsobená reakcí protilátek třídy IgE s alergenem.
Světová alergologická organizace (WAO) vyjmenovala následující atopická onemocnění:
- Atopický ekzém s *IgE mediovanou alergií
- IgE mediované potravinové alergie
- IgE mediované alergické astma
- IgE mediovaná alergická rýma se zánětem spojivek
- IgE mediovaná alergická kopřivka
- IgE mediované lékové alergie
- IgE mediované hmyzí alergie
- IgE mediovaná alergická anafylaxe
Atopická reaktivita
Schopnost vytvářet v nadbytku protilátky třídy IgE. Sklon ke vzniku alergického onemocnění.
Atopický ekzém a alergeny
Alergie může průběh atopického ekzému zhoršovat, jindy nemá v tomto směru žádný vliv. Potravinová alergie může někdy být příčinou zhoršení ekzému, ale často se jí v tom přičítá nadměrný význam, zejména u malých dětí. Domnělá alergie na potraviny často vede ke zbytečným a někdy i škodlivým dietám. Podstatně větší význam pro zhoršení ekzému mívá nealergické dráždění některými potravinami, jako např. citrusové ovoce, kiwi, ananas, koření, kakao a podobně. Každý pacient si musí sám opakovaně vyzkoušet a s lékařem vyhodnotit, které potraviny mu mohou ekzém zhoršovat. Z alergenů životního prostředí nejčastěji vadí ekzematikům roztoči bytového prachu, pyly a plísně, někdy domácí zvířata.
Atopický ekzém, atopická dermatitis
Chronické onemocnění kůže, vznikající z více příčin, kde imunita kůže a její vrozené individuální vlastnosti hrají rozhodující roli. Z důvodu vrozených poruch struktury má zde kůže výrazně sníženou schopnost samočinného promašťování a tendenci k výsevům chronického zánětu. Další vlastností kůže je její zvýšená tendence ke svědění, ke kterému dochází někdy i bez přítomných výsevů ekzému. Atopie a alergie se s tímto onemocněním někdy sdružují, u jiných pacientů však přítomna není. Potom jde o „atopický ekzém bez atopie“. U atopických jedinců se ekzém často kombinuje s jiným *atopickým onemocněním. Viz také *Atopický ekzém a alergeny.
Viz článek *Atopický ekzém a alergie. LE.
Atopický ekzém – léčba
Léčba atopického ekzému spočívá v ošetřování kůže a úpravě životosprávy. Účinná může být i fototerapie (léčba světlem), která však patří do rukou kožního lékaře. Výborné účinky může mít i přímořský pobyt, klimatoterapie a lázeňská léčba. Někdy může pomoci i úprava stravy.
Ošetřování kůže a zejména vhodnost různých mastí se u každého pacienta liší a má být řízeno lékařem. Základem lokálního ošetřování kůže je její promašťování mastmi, jejichž složení musí být na kůži pociťováno jako příznivé. Masti s obsahem kortikosteroidů jsou nejúčinnějším a někdy i jediným účinným léčebným prostředkem. Vedle léčebných účinků na krátkodobé potlačování výsevů ekzému mohou mít i účinky nežádoucí. Býváme však často svědky až nadměrných obav z jejich použití. Vzácné celkové hormonální účinky přicházejí v úvahu při ošetřování velkých ploch kůže kortikosteroidy, obzvláště u malých dětí. Viz *kortikosteroidy. Nežádoucí účinky na kůži se projevují jejím ztenčením. Obecně však lze uvést, že neléčený ekzém může mít dlouhodobý dopad na kůži podstatně horší než přiměřená léčba kortikosteroidy v mastech. Jako neškodnou je možné považovat aplikaci mastí s kortikosteroidy na kůži po dobu do 7 – 10 dní, po které následuje její promašťování bez kortikosteroidů až do další recidivy onemocnění. Viz *Co je příčínou atopického ekzému a jak se léčí? DE
Atopický ekzém a svědění kůže
Při léčbě ekzému je důležité zamezení svědění kůže, které škrábáním vede k silnému zhoršování ekzému. Svědění lze zamezit nejlépe správným ošetřováním kůže. Účinnost antihistaminik proti svědění a na lepšení ekzému, nebo dokonce jako jeho prevence, je problematická.
Atopický ekzém a životospráva
Životospráva a oblékání pacienta s atopickým ekzémem má svá individuální pravidla. Obecně vadí oblékání do šatů z dráždivých a nesavých textilií (vlna, umělá vlákna), upřednostňuje se bavlna.
U dětí pravidelně zhoršuje ekzém hra na písku. U dospělých je častým zhoršujícím faktorem psychický stres. Ekzém se často horší také při infekčních nemocech.
Viz *Co je příčínou atopického ekzému a jak se léčí? DE
Atopie
Atopie je sklon ke zvýšené tvorbě *protilátek třídy IgE v rámci odezvy imunity na kontakt s alergenem. Jde o reakci přecitlivělosti I. typu, kdy zvýšená tvorba IgE může, ale nemusí přejít v alergické onemocnění. Závisí na dalších okolnostech, z nichž je rozhodující kontakt s alergenem a konstelace dalších faktorů imunity i životního prostředí. Viz *alergie- vznik. Pro atopické onemocnění je tedy charakteristická zvýšená tvorba specifických protilátek třídy IgE reagujících pouze s daným alergenem. Pokud je tato tvorba přítomna, mluvíme o atopické (alergické) senzitizaci. Dochází k ní i po kontaktu s velmi nízkými dávkami alergenů. Při následném setkání takto vzniklých protilátek IgE s vyvolávajícím alergenem pak může dojít k rozvoji zánětu, který se projevuje jako *atopické (*alergické) onemocnění. Důsledkem může být vývoj projevů *astmatu, alergické *rýmy a zánětu spojivek nebo *atopického ekzému či dalších onemocnění. V těchto příkladech se mluví také o alergii I. typu neboli časného typu.
ATP
Viz *Adenosintrifosfát.
Atrovent
Název léku obsahujícího účinnou látku *ipratropium. *Anticholinergikum. Lék na rozšíření stažených průdušek, tedy *bronchodilatancium. Účinnost je krátkodobá s přetrváním do několika hodin. Doporučen pro léčbu akutního astmatického záchvatu a potíží při CHOPN.
Atypické bakterie
Mikrobi, jejichž některé vlastnosti jsou na rozhraní mezi bakteriemi a viry. Patří mezi *mykoplazmata, a *chlamydie.
Autoagrese
*Autoimunitní procesy, poškozující svého nositele. Jde o autoimunitní poruchu, kdy nadměrná tvorba *autoprotilátek a imunitních buněk (*lymfocytů)
reagujících proti vlastnímu organizmu, vedou k poškozování vlastních buněk, tkání nebo orgánů.
Autoantigeny
Jde o antigeny pocházející z vlastního organizmu, tedy látky tělu vlastní. Za určitých podmínek mohou vyvolávat autoimunitní reakce nebo i autoagresi, *autoimunitní onemocnění.
Autoimunita
Jde o procesy, při kterých nastává imunitní odpověď na autoantigeny, tedy látky tělu vlastní. Reakce tohoto typu existují i za normálních podmínek u zdravých jedinců a jsou potřebné, současně jsou však imunitním systémem přísně regulovány. Na rozdíl od patologické autoimunity (autoagrese) fyziologické autoimunní procesy nepoškozují vlastní tkáně a buňky, na kterých se nachází příslušné autoantigeny. Poškozující autoimunitní reakce vznikají při poruchách imunitní rovnováhy a potom se označují jako *autoagrese. Vyvolávají autoimunitní onemocnění.
Autoimunitní onemocnění, AI onemocnění
Vznikají v důsledku autoagrese vlastní imunity, při selhání *autotolerance vlastního. Autoprotilátky a autoreaktivní lymfocyty zde poškozují vlastní buňky, tkáně nebo orgány.
1. Systémová autoimunitní nemoci postihují více orgánů, jde např. o *lupus erytematodes, Sjogrenův syndrom, revmatoidní artritis, revmatická horečka a další. Jde o závažná onemocnění.
2. Autoimunitní nemoci postihují častěji pouze jeden orgán: AI thyreoiditis (zánět štítné žlázy), AI hyperthyreóza (nadměrná funkce štítné žlázy), AI forma Addisonovy nemoci (selhání nadledvinek), diabetes mellitus I. typu, autoimunitní hemolytická anémie (rozklad červených krvinek), AI neutropénie (nedostatek bílých krvinek), ulcerózní kolitis (chronický střevní zánět s vředy), Crohnova nemoc (chronický střevní zánět), AI chronická aktivní hepatitis (zánět jater), myasthenia gravis (těžké oslabení svalstva), sclerosis multiplex, glomerulonefritis (zánět ledvinných klubíček) a další.
K AI onemocněním jsou náchylní jedinci s určitými konstelacemi *genů, které se uplatňují v kombinaci s působením faktorů vnějšího prostředí. Typickým z nich je infekce. Při náznaku dispozice k AI onemocněním, např. při tvorbě *autoprotilátek (*antinukleární faktor, ANA nebo jiné autoprotilátky, autoimunní rodinná zátěž), se z důvodu prevence AI onemocnění nedoporučuje jakákoli stimulace imunitního systému. Za této situace nejsou vhodné léky „na podporu imunity“ nebo alergenové vakcíny (specifická alergenová imunoterapie), například pylová či roztočová vakcína.
Autoimunitní thyreoiditis, Hashimotova thyreoiditis
Zánětlivé autoimunitní onemocnění štítné žlázy. Postihuje nejčastěji ženy při frekvenci výskytu 10 %, které jsou zastoupeny 20 x častěji než muži. V důsledku tohoto onemocnění se může postupně zhoršovat produkce hormonů štítné žlázy až k úplnému vymizení jejich tvorby. Jde o nejčastější autoimunitní onemocnění, které se poměrně snadno léčí dodáváním chybějícího hormonu.
Autoprotilátky
Protilátky, jejichž tvorbu vyvolaly autoantigeny, tedy látky tělu vlastní. Vyskytují se u *autoimunitních nemocí, ale současně platí, že přítomnost pozitivních autoprotilátek ještě nemusí být provázena žádným onemocněním. Mohou být součástí regulace imunitních procesů anebo vznikat v důsledku střetu imunitního systému s infekcí. Nejčastěji se z nich objevují antinukleární protilátky, nazývané též antinukleární faktor (*ANA).
Autotolerance
Imunitní systém rozpoznává vlastní struktury a nereaguje proti nim.