Dopis redakci: Právnička, 45 let, 5 let rozvedená
Jmenuji se Soňa a je mi 45 let. Mám dvě dospívající děti ve věku 15 a 17 let. S únavou jsem bojovala v průběhu svého života prakticky neustále. Už jako dítě jsem bývala často nemocná a nejvíc mi pomáhal spánek. Byla jsem schopná prospat v nemoci celé dny a nemělo to žádný vliv na spánek v noci.
Jako dítě jsem musela v nemocích únavu přemáhat, takže pocit „vypětí všech sil“ znám už z mladšího školního věku.
Když se mi narodily děti, myslela jsem si, že nedostatek spánku je dočasná záležitost, ovšem nestalo se tak. Synovi stačilo spát jen několik hodin, je tak založený od přírody. Dcera až do svých 10 let se několikrát za noc budila a musela jsem k ní vstávat. Narušený spánkový rytmus mám dodnes, i když už 5 let mám možnost spát nerušeně.
V posledních 5 letech jsem však zažila několik nepříjemných, smutných i existenčně hraničních událostí. Nejprve bývalý manžel dospěl k závěru, že v dnešní době „se nedá žít bez dluhů“. Protože jsem s tímto životním stylem nesouhlasila, následoval rozvod s důsledky splácení dluhů „až na krev“, v té době mi vážně onemocněl otec a po 9 měsících zemřel. Následovalo několik mých zdravotních komplikací a nastoupila nejdelší únava, jakou jsem kdy zažila.
Již v době splácení dluhů jsem si nemohla dovolit odpočívat, zůstat doma, když jsem byla nemocná. V době péče o otce, kterého jsme až do konce měli doma, to bylo ještě více vyloučené. Takže pocit „vypětí všech sil“ se stal nepřetržitou součástí mého života.
Ortopedická léčba
Po prekolapsovém stavu v květnu 2009 jsem se rozhodla se svým zdravotním stavem něco dělat. Dlouhou dobu jsem se již léčila s páteří. Až v tomto posledním roce jsem se podrobila rehabilitační léčbě ústavní formou. Díky ní jsem po dlouhé době zažila pocit „ že může být i líp“. V rehabilitaci tedy pokračuji ambulantně, cvičím doma a soukromě chodím na další cvičení a masáže. Záda v pořádku dosud nemám, hluboká blokáda hrudní kosti a na ni navazující další blokády jsou prý dlouhodobým problémem, ale nevzdávám to.
Spánek
Snažím se pracovat i na vylepšení spánkového režimu. Spánek pro mě byl vždy nezbytností, nemám problém usnout i spát celou noc. Nebudím se však odpočinutá, resp. až do nedávna tomu tak bylo téměř vždy. V poslední době mám pocit, že jsou rána, kdy se cítím mnohem lépe. Paradoxně mi nejlépe z hlediska únavy bývá odpoledne. Jako bych dopoledne prožívala v polospánku a teprve se po obědě budila. Ale ta polospánková dopoledne už ubývají. Když nemusím ráno vstávat, neřeším, kdy vstanu. Protože jsem spíš „skřivan“, vstávám o víkendech, dovolené a svátcích do 9 hodin, což je pro mě luxus oproti všedním dnům. A pokud se mi chce spát přes den, dovolím si to. Vím, že to nemá vliv na spánek v noci, cítím se pak silnější, veselejší, svět se po takovém odpočinku zdá barevnější a jsem schopná ho víc vnímat. A za to to stojí.
Životní styl
Dlouhé měsíce a roky jsem přežívala bez společenského života. Únava mě paralyzovala, veškeré síly jsem věnovala své práci, která je pro mě nesmírně důležitá, a rodině. Na nic jiného síly nezbývaly. První krok kupředu znamenal můj pobyt v rehabilitačním zařízení. Věnovala jsem se cvičení, což byl alespoň stín mých dřívějších pohybových aktivit. Radost z pohybu mi připomněla moje pocity v době, kdy jsem kondičně běhala, plavala, cvičila, jezdila na kole atd. Ještě nejsem schopná se vrátit ke své původní fyzické aktivitě, ale doufám, že se to podaří. Až zvládnu zase nějaký druh aktivity, při které se zapotím, budu o velký krok dál.
Potravinové doplňky
Na radu pana doktora jsem zařadila do svého jídelníčku kiwi jako zdroj vitamínu C, ale brzy se mi přejedlo, takže si každé ráno beru vitamín C 500 s postupným uvolňováním na 24 hodin. Na bezproblémové zažívání si beru psyllium v kapslích a lactobacilus, pro podporu nervové soustavy pak komplex vitamínu B a na vitalitu ženšen. Nesnáším „zobání léků“, omezuje mě to, současnou situaci vnímám jako dočasnou.
Život s únavovým syndromem
První krok k boji s únavovým syndromem je přijmout fakt, že únava, která člověka paralyzuje, má příčiny. Příčiny spočívají v našich osobnostních dispozicích, mají kořeny v našem dětství, výchově i v událostech, které nás potkaly. Celý život se vypořádáváme s nepříjemnostmi, osobními tragédiemi, různými útoky na náš zdravotní stav. Úspěšný boj s únavovým syndromem znamená splnění následujících bodů:
- Přijetí sebe sama takového, jaký jsem (nemá smysl se obviňovat, litovat, nepřiměřeně se kritizovat, nebojte, je dost těch, kteří to za nás zvládnou sami).
- Naučit se oddělovat odpočinek od pracovních aktivit (doba, kdy úcty a váženosti požívali workholici, je za námi. Upřímně: kdo by chtěl mít workholika doma? Ten, kdo ho má, ví, o čem je řeč.)
- Dostatek kvalitního spánku (každý má jinou potřebu, měřítkem je ranní probuzení s pocitem osvěžení).
- Jsem-li nemocný (nemocná), mám nárok se léčit. K léčbě patří i odpovídající odpočinek. Naše tělo nám dá samo signál, co potřebuje.
- Únavový syndrom není jen můj problém, je to problém celé rodiny, která spolu žije. Je nutné podřídit životní styl této nepříjemné skutečnosti, rozdělit si úkoly mezi sebe. Je nezbytné, aby rodina pochopila, že moje odmítání dosavadních aktivit nemá nic společného s členy rodiny, ale je důsledek nedostatku sil a jedná se o dočasný problém. Jen ta dočasnost může být různě dlouhá….
- Když se začnu cítit lépe, užívat si tento pocit. Více kladných prožitků a jejich opakování úspěšně zahání hrozící únavu.
- V určité chvíli tělo začíná samo fungovat, poslouchejte ho, ono je šéf! A tehdy platí známá celoživotní pravda: Šéf má vždycky pravdu.
- Ve vztahu k bodu 7. – poslouchejte svoje tělo, dává-li Vám signály, neignorujte je, snažte se je pochopit a včas na ně reagovat. Vyhnete se pak komplikacím, budete spokojenější a odpočinutější. Při souladu těchto pocitů je únavový syndrom vyloučen.
Doufám, že jsem svým příběhem někomu pomohla. Sama jsem ještě na cestě a nemám vyhráno. Jsem ale vděčná za dny a chvíle, kdy mi je líp. Pokud by byla vhodná např. internetová diskuse s jinými pacienty, nebráním se jí, ráda třeba někomu dalšímu pomůžu.
Soňa
Poznámka redakce
Systematická práce na sobě, svých stavech a nemocech je v obdobných případech základní podmínkou zlepšení. Vyhledávání ověřených, prokázaných informací o nemoci je stejně důležité. Pasivní odevzdání svého osudu do rukou lékaře či lékům by zde nemohlo vést ke zlepšení, spíše naopak.
Ale ani v tomto případě nejde o diagnózu Chronický únavový syndrom. To je jméno jednoho konkrétního, velmi vzácného onemocnění, které má stanovena přesně definovaná diagnostická kritéria. Zde jde o chronickou únavu, tedy příznak, pocit, obtíže.