Intenzivní tělesná zátěž
Při intenzivní tělesné zátěži prudce vzrůstají nároky na dýchací systém. Minutová ventilace je deset- i vícekrát vyšší oproti klidu i při rekreačním sportu, u dospělých až 200 litrů za minutu v maximu a tomu odpovídají i podstatně větší nároky na dechovou práci. Ta je individuálně minimalizovaná různým poměrem změn dechové frekvence, objemu a využívání inspiračního a exspiračního rezervního objemu.
Při vyšetření výměny dýchacích plynů větších skupin dětí a adolescentů se před půl stoletím ukázalo, že zatímco parametry plicních funkcí (vitální kapacita, dechový objem, špičkový průtok a jiné) v klidu a zčásti i v zátěži korelují nejlépe s výškou, hůře s BMI a s hmotností, spotřeba kyslíku v zátěži odrážející zejména energetický výdej koreluje nejlépe s hmotností.
Zátěž střední intenzity a dynamická hyperinflace
Při zhruba čtyř- až pětinásobném zvýšení klidové minutové ventilace přestáváme nadechovat nosem. Poklesne dynamický odpor – horní cesty dýchací tvoří při nádechu okolo poloviny odporu dýchacích cest, při nádechu ústy jen pětinu. Zaplatíme za to vyšším ochlazováním dýchacích cest a vyřazením filtrační funkce nosních dutin, s vyšším průnikem prachových částic včetně alergenů do dýchacích cest. Řada zdánlivě zdravých lidí má tendenci v zátěži nadměrně využívat inspirační rezervní objem a dostávat se do *dynamické hyperinflace. Jsou i práce ukazující, že pro adolescentní dívky je takový zátěžový typ dýchání ne-li „normou“, pak velmi častým jevem. Z naší empirické praxe máme opakovanou zkušenost, že dynamickou hyperinflaci lze v mnoha případech odstranit fyzioterapeutickými postupy. To potvrdí jistě každý, kdo spolupracuje s dobře vzdělanými, zkušenými fyzioterapeuty, schopnými optimalizovat hluboký stabilizační systém.
Množí se důkazy o tom, že míra dušnosti přinejmenším při bronchokonstrikčních provokačních testech koreluje více s mírou dynamické hyperinflace, než s mírou obstrukce dýchacích cest. Čím větší tedy udává pacient pocit hladu po vzduchu a inspirační dušnosti bez exspiračních pískotů, tím spíše je žádoucí zabývat se optimalizací dechové práce i z jiného aspektu než jen bronchodilatace. Je vhodné vyzkoušet fyzioterapeutické přístupy, které zlepšují aktivaci bránice a mění časování zapojení dýchacích svalů. Tyto někdy nesnadno objektivizovatelné postupy vedou k omezení dynamické hyperinflace v zátěži. Ze zkušeností fyzioterapeutů našeho pracoviště se zdá, že řada postupů vedoucích ke korekcím funkčních poruch hybného systému a zefektivňujících mechaniku dýchání má potenciál zlepšit hlavní subjektivní obtíž všech ventilačních chorob – dušnost. U těch astmatiků, kteří cítí „auru“ astmatického záchvatu, pak lze v řadě případů zabránit těžké hyperinflaci, zřejmě hlavní příčině jejich subjektivních pocitů dechové tísně v záchvatu.
Vztah astmatu k závodnímu sportu
Podle více studií má prevalence astmatu zhruba 2,4 x vyšší četnost u závodních sportovců proti běžné populaci – nejvíce u vytrvalců a u plavců. U zimních sportů se udává prevalence zátěží vyvolaného astmatu v podmínkách plně simulujících zevní prostředí 9 až 50 procent. Standardní laboratorní vyšetření zdravé populace bez bronchoprovokační stimulace vykazuje prevalenci patologických hodnot podstatně nižší. Vztah této choroby ke snížené schopnosti zvládat volné kyslíkové radikály je již známý – viz např. problematika paracetamolu a průduškové astma. Největším zdrojem oxidačního stresu je tělesná zátěž. Ta je zároveň sama o sobě spouštěčem nejsilnějšího antioxidačního systému v těle – glutathion reduktázového systému. Je nuto vytitrovat vhodnou míru pohybové aktivity: každé ZBYTEĆNÉ omezení přináší riziko hypokineze, obezity, zanechání závodního sportu – včetně sociálních rizik z toho vyplývajících. Na druhou stranu lze očekávat (byť zatím bez jasných důkazů), že zejména dlouhé intenzivní každodenní zátěže s opakovaným poškozením dýchacích cest (airway injury), ze kterého se sliznice nestačí zregenerovat, může v dlouhodobé perspektivě zhoršit průběh astmatu. Problematika vyžaduje mezioborovou spolupráci i hlubokou znalost konkrétní jak zdravotní, tak i psychosociální situace pacienta.
Problémy spojené s hodnocením plicních funkcí
Problematické je i – zdánlivě již dávno zaběhnuté – hodnocení plicních funkcí v klidu. Podle závazných doporučení americké, evropské i naší České pneumologické a ftizeologické společnosti se v zájmu unifikace mají vyšetřovat pacienti vsedě, ale hodnoceni jsou podle celosvětově uznávaných norem Zapletala, který vyšetřoval vstoje. Další problém je s přechodem na referenční hodnoty dospělých.
Autor: Doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.. Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství UK – 2. LF Praha, Motol.
Recenze: MUDr. J. Novák, alergologie a imunologie, NZZ v Ústřední vojenské nemocnici, Praha.
Kam dál pokračovat:
* Jak poznám astmatické zadýchání při sportu?
* Je paracetamol vhodným analgetikem – antipyretikem první volby?
Klíčová slova: Astma, zátěž, dýchání, plicní funkce, závodní, sport, antioxidační, systém, dynamická, hyperinflace, fyzioterapie, paracetamol