Bronchiální hyperreaktivita (BHR) je dle Brenta charakterizovaná excesívním zúžením dýchacích cest, které je reakcí na relativně nízké dávky širokého spektra farmakologických a nefarmakologických podnětů. BHR je v.s. důsledkem vnitřních abnormalit ve funkci buněk hladké svaloviny průdušek (ASM) společně se změnami geometrie bronchiální stěny a interakcemi mezi ASM a mastocyty (MC), které prostupují snopce ASM. BHR může být časná, pozdní, nasální, bronchiální, a testovat ji lze přímo (metacholinem či histaminem) nebo nepřímo manitolem nebo adenosinem, suchým chladným vzduchem, během apod.. Může se vyskytovat i u jinak zdravých jedinců, ale může přetrvávat i po terapii inhalačními kortikosteroidy. BHR se lepší s protizánětlivou léčbou, ale nemizí vždy zcela. BHR není pouze předmětem vyšetřování, ale figuruje v recentních prezentacích ze světa stále více jako terapeutický cíl. Má-li být BHR cíleně léčena, musí být zákonitě vyšetřována.Vyšetřování specifické BHR je podmíněno dostupností testovacích látek na našem trhu (manitol, adenosin, suchý chladný vzduch aj.), ale užitečné může být i vyšetřování metacholinem, které nemusí být nutně jen výsledkem genetické predispozice či remodelačních změn. Buňky hladkého svalu jsou nejen strukturální, ale jsou i producenty řady chemokinů, atrahujících ve velkém mimo jiné i mastocyty. Ty pak představují potenciální terapeutický cíl. Autor nabízí nové souvislosti BHR a vlastní úvodní zkušenosti s manitolem.
S hyperreaktivitou souvisí i stav sliznic dýchacích cest. Nejnověji se u nemocných astmatem zaměřuje pozornost také na mikrobiální osídlení sliznice. Nejnověji dle genetika Cooksona byla zjištěna u astmatiků asi 10 x početnější populace mikrobů s výrazným druhovým odlišením v oblasti kariny. To nutí k řadě otázek, zda by např. nemohly být dílčím terapeutickým řešením jisté vakcíny u jedinců s těmito prokázanými patogeny.
Autor: Doc. MUDr. Petr Čáp, PhD. Centrum AKI, Nemocnice Na Homolce, Praha.