Přednáška pojednává – na pozadí konkrétní ilustrující kazuistiky – o dostupných možnostech léčby skutečně těžkého astmatu. Za skutečně těžké (tzv. SRA – severe refractory asthma) je považováno astma, k jehož kontrole nestačí běžně doporučovaná maximální léčba, spočívající dnes především v kombinaci vysokých dávek inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících betamimetik. K léčbě těchto nemocných je pak zaváděna dlouhodobá systémová kortikoterapie se všemi nežádoucími důsledky, přičemž u některých astmatiků ani tato léčba nevede ke kontrole jejich nemoci.
Jsou uvedeny četné terapeutické možnosti, jak nutnosti systémové kortikoterapie u nemocných s těžkým astmatem předejít, zabránit nebo ji minimalizovat – s tím, že jsou konkrétně uvedeny především v ČR reálně dostupné alternativy, jimiž jsou: technicky zdokonalené inhalační systémy, nová generace inhalačních kortikosteroidů, možnosti odstranění steroidní rezistence (nízkodávkový teofylin, nortriptylin, vysokodávkové i.m. steroidy), nová role makrolidů a antileukotrienů, léčebný potenciál léků zaváděných pro CHOPN (tiotropium, indakaterol, roflumilast), anti-IgE léčba, metoda bronchiální termoplastiky, potenciální role imunosupresiv a biologické anti-tumor necrosis factor (TNF) léčby a použití antimykotik.
Kazuistika dokladuje význam individualizace léčby, založené nejen na podrobné charakteristice (fenotypizaci) konkrétního astmatika, ale i na vztahu lékař-pacient.
Autor: Doc. MUDr. Milan Teřl, PhD., Klinika TRN FN a LF UK v Plzni