Diagnostika a léčba astmatu u mé osmileté dcery
Autor: Zdravotní sestra, práce v nemocnici. Vdaná.
Dobrý den,
ráda bych se s vámi, touto cestou, podělila o zkušenosti týkající se diagnostiky a léčby astmatu u mé osmileté dcery.
V předškolním období byla velmi často nemocná. Týden absolvovala ve školce a potom následovalo 10 až 14 dní domácího léčení. Nejvíce ji trápily opakované záněty horních cest dýchacích a bolesti uší. V jejich čtyřech letech jsme se po konzultaci na oddělení ORL rozhodli pro endoskopické odstranění zvětšené nosní mandle. Po tomto zákroku se již bolesti uší a noční chrápání neobjevily. Dále jsme absolvovali imunologické vyšetření, které mělo vyloučit, že by za častými infekty mohla být porucha imunity. Toto vyšetření bylo negativní.
Na závěr jsme byli dětskou lékařkou doporučeni k alergologickému vyšetření. To již dceři bylo 6 let. Na úvod dcera absolvovala spirometrické vyšetření, po kterém následoval bronchodilatační test Ventolinem. Ten zhodnotila lékařka jako pozitivní a na tomto základě bylo dceři diagnostikováno Astma persistens s farmakologickou léčbou Symbicortem 100 v dávkách 2×1 vdech. Jako matka jsem přijala tuto zprávu jako nezměnitelný fakt a bylo mi líto dcery, že už v těchto letech musí užívat inhalační kortikosteroidy. Léčbu jsme poctivě dodržovali.
Po nástupu do 1. třídy dcera téměř nemarodila. Nikdy jsme u ní nepozorovali projevy dušnosti, neslyšeli pískoty nebo vrzoty a také ona sama si nikdy na nic, co by připomínalo známky astmatu, nestěžovala. Naopak je velmi aktivní a vyloženě sportovní typ. Vrtalo mi hlavou, jestli je diagnóza astmatu v našem případě dostatečně podložená. Vyhledala jsem si informace o farmakologické léčbě astmatu nízkými dávkami inhalačních kortikosteroidů. Udivilo mě, že tato léčba se má indikovat v případě, jsou-li klinické obtíže ve dne častěji než 2x týdně , ale méně než 1x denně, v noci častěji než 2x měsíčně. V našem případě jsme dosud nikdy žádné klinické obtíže vyskytující se u astmatu nikdy nepozorovali.
Shodou náhod se mi do rukou dostaly Zdravotnické noviny s článkem „Úspěchy a prohry v léčbě dětského astmatu“, jehož autorem je MUDr. Jiří Novák. Po jeho přečtení jsem neváhala a dceru objednala na nové vyšetření. Po odebrání anamnézy, seznámením se s dosavadním průběhem léčby a po provedení řady kontrolních vyšetření byla léčba Symbicortem 100 ukončena a jiná nebyla zahájena. V našem případě nebyl shledán objektivní důvod nadále v takovéto léčbě pokračovat. Ani po vysazení léčby se žádné známky astmatu neobjevily.
Poznámky redakce
Spirometrické vyšetření, tedy vyšetření funkce plic, je vyšetření poměrně náročné na zralost pohybové koordinace. Ve věku 6 let ho dobře zvládnou pouze děti pohybově nadané a s dobrou koncentrací. Ještě choulostivější na provedení je bronchodilatační test. Při positivním nálezu v šesti letech je třeba vyšetření opakovat, aby nedošlo k tzv. falešně positivnímu výsledku, který může být jedním z podkladů stanovení diagnózy astmatu. U popsaného případu pacientky však chyběly jakékoli typičtější příznaky astmatu, které se neobjevily nikdy v průběhu celého života. Z tohoto důvodu může být sotva správné dítě léčit preparátem Symbicort, který je určen jen pro případy astmatu, které se nezlepšují po samotných inhalačních kortikosteroidech. 1 rok po vysazení léčby bylo dítě stále bez jakýchkoli projevů astmatu.
Pro ČR je příznačné, že protiastmatické léky ze skupiny inhalačních kortikosteroidů jsou u dětí předepisovány celkem devětktrát více, než by to odpovídalo mezinárodně platným, racionálním doporučením, ke kterým se hlásíme. V případě kombinovaných léků typu Symbicort je tento nepříznivý poměr dokonce 65 : 1 ve prospěch nevhodně předepsané léčby.