Dopis matky osmnáctiletého chlapce, podezřelého z tzv. chronického únavového syndromu
Už to bude 18 let, co můj syn jako dvě kila vážící miminko spatřil světlo světa. Od narození jej trápilo astma, které u něj v pozdějším věku zcela vymizelo.
Vždy byl klidnější a tišší povahy. Moc kamarádů v raném dětství neměl. Spíš až když byl na vyšším stupni základní školy. Hrál chvilku fotbal, házenou a jezdil na skateboardu.
Po základní škole začal studovat na střední škole. Začal chodit s kamarády na diskotéky a občas si i sednul do místního baru. Před rokem se zamiloval do 15leté slečny a ona do něj. Pozorovala jsem, jak je můj syn o hodně hovornější a otevřenější. Byla radost dívat se, jak moc je šťastný. Láska jako trám – ta první, velká, se vším všudy.
Jeho dívka žije se svojí maminkou a babičkou. Její otec je opustil, když jí bylo 10 let. Studuje osmileté gymnázium, navštěvovala hudební školu a hrála často na koncertech. Přes týden toho měla až až. Ale víkendy byly jejich. Jelikož bydlela ve vzdáleném městě od nás, začali u sebe přespávat. Jeden víkend u nás, další u nich. Bylo to pro mne těžké se s tím vyrovnat, ale pomáhalo mi vidět synovu rozzářenou tvář. Společné víkendy trávili především odpočíváním, jelikož synova přítelkyně byla léčena pro tzv. únavový syndrom. Ani spolu nechodili moc ven, i když bylo nádherné počasí. A když vyšli, tak jen na chvilku. Syn začal pociťovat stejné obtíže jako jeho dívka. Šlo o stavy únavy, bolestí hlavy, celková únava a zemdlenost s určitými bolestmi celého těla a zvýšenou spavost – všechno jako jeho slečna, která mu předtím opakovaně a často sdělovala, že má úplně stejné potíže jako ona.
Jednoho dne přišel syn s tím, že by se měl nechat vyšetřit, zda nemá v sobě také vir, který způsobuje tzv. únavový syndrom. Vše na radu matky přítelkyně. Jeho slečně jej prý našli v krvi a neměla tento typ viru, než poznala syna. A tak nám její maminka domluvila vyšetření na alergologii – imunologii. Všechna vyšetření naštěstí žádné onemocnění neprokázala.
Zato vztah mého syna se dostával do stádia, kdy se snažil přítelkyni ve všem vyhovět, aby jí nezadal důvod k nespokojenosti. Přestal chodit ven s kamarády. Přes týden po škole seděl u PC na facebooku, aby byl pod kontrolou, jestli někde není, ba dokonce jestli jí někde „nezahýbá“. Nešel ani na oslavu 17tých narozenin svého velkého kamaráda, jelikož se to jeho přítelkyni moc nelíbilo a s ním jít nechtěla. Dnes ho moc mrzí, že nešel. I přes jeho snahu byla přítelkyně čím dál víc náladová a sama mu nedokázala vysvětlit, co jí vlastně tak moc vadí, že je na něj často zlá. Vyčítala mu i to, jak je na ní hodný a milý. Chtěla po něm pauzu v jejich vztahu, aby mohla poznat i jiné kluky. V případě nezdaru se k němu chtěla opět vrátit. Její náladovosti a náhlých výbuchů vzteku si všimla samozřejmě i její mamka. Objednala jí k psychologovi. Po této schůzce volala synova přítelkyně synovi, že se s ním musí rozejít. Psycholožka řekla, že všechny její problémy pramení z jejich vztahu, jelikož na tak vážný vztah není dostatečně zralá. Můj syn byl z toho na dně. Bála jsem se o něj.
Tento vztah a přestup ze základní školy na střední daly synovi pěkně zabrat. Snažila jsem se o tom s ním co nejvíc mluvit a dávala jsem mu na vědomí, že tu má ještě nás – svou rodinu, která ho miluje. Nevím, zda mu to pomohlo, snad, doufám. Opět se stýká s kamarády a chodí často ven. S odstupem času se mu slečna svěřila, že to nebyl jediný důvod jejich problémů, také nevyřešený vztah s jejím otcem a ještě další…
S odstupem několika měsíců se způsob života chlapce usadil. Podle doporučení lékaře prodloužil dobu svého spánku z 6 na 8 hodin. Zabývá se nadále svojí hlavní zálibou – počítači a programováním, které chce studovat na vysoké škole. Dívku má již jinou a vztah je mnohem volnější, stýká se současně i se svými kamarády. Navštěvuje psychologa, kterého si oblíbil. Pocit zvýšené únavy již nemá.
Komentář redakce:
Jde o velmi typické projevy zvýšené únavy z psychických a sociálních příčin. Chlapec navázal vážný vztah k dívce, na který nebyl ještě zralý. Tím méně dívka. Navíc šlo o vztah velmi problematický, na kterém si slečna, snad nevědomě, zkoušela hojit svá duševní zranění z předchozích životních období, která mohla vzniknout již kdysi dávno z konfliktu rodičů, jejich rozvodu, současných vztahů a zřejmě i dalších vnitřních problémů. Přemrštěným poutáním až psychickým týráním inteligentního, ale nejistého partnera na něj přenášela své domělé onemocnění chronickým únavovým syndromem. Přešetřením celé záležitosti se zjistilo, že ani dívka tzv. chronickým únavovým syndromem nestonala, ale pouze únavou spojenou s psychickou labilitou a navázáním problematického vztahu.
Tento i podobné případy jsou pro své protagonisty obzvláště nebezpečné tehdy, když se nezjistí psychické a sociální příčiny potíží a neodstraňují se. Domělé onemocnění se může zafixovat, rozvíjet a komplikovat. Jeho nevhodnou léčbou, např. léky na povzbuzování imunity mohou nastat další zdravotní komplikace u uvedené únavy psychosociálního původu. Virová nebo bakteriální infekce (chlamydie, EB virus, borelie) je příčinou takovéhoto stavu zcela výjimečně, zatímco zraněná duše téměř pravidelně. Pokud se jí nesnažíme napravit pomocí kvalitního psychologa a úpravami sociálních vztahů a prostředí, je malá šance na zlepšení. A snaží li se někdo „léčit“ uvedené problémy „tabletami na uklidnění, na spaní, na nervy“, stává se spoluviníkem, protože pacient touto cestou zabředá do dalších problémů.
Uvedený příběh svědčí o zdravé a milující rodině chlapce, která ho pochopila a neuváženým jednáním nezvýšila riziko, které mu hrozilo. Jiné riziko hrozilo ze strany lékařů, kde bývá nebezpečí prohlášení uvedeného stavu za chronický únavový syndrom s léčbou neexistující tělesné příčiny, jako je „oslabená imunita“, „skrytá infekce“ „aktivovaná virová nákaza“ a podobně.
Dodatek:
Onemocnění nazvané Chronický únavový syndrom je ve skutečnosti velmi vzácné, má neznámou příčinu a proto není známa ani jeho léčba. V převážné většině případů jde ve skutečnosti o dlouhodobou únavu z následujících příčin: psychické a sociální, které se prakticky vždy kombinují. Konkrétními příčinami jsou nejčastěji přepracování, partnerské vztahy, ztráta bytu, ponižování, sociální nespravedlnost, psychické týrání, neřešené vztahové problémy mezi rodiči a dětmi či jinými příbuznými, sexuální zneužívání atd. užívání léků na uklidnění a zejména na spaní, které bývají někdy inzerovány jako neškodné. Kombinace léků na alergii, na vysoký krevní tlak a podobně. Užívání povzbuzujících prostředků, drog, duševní onemocnění. c) deprese, ať už zjevná nebo skrytá či neurózy. tělesná onemocnění, jako zhoubné nádory, autoimunitní onemocnění, nemoci svalů, centrálního nervového systému, ledvin, jater a jakýchkoli dalších orgánů či systémů.Léčení uvedených stavů údajně neškodnými léky „na imunitu“ „na infekci“ a podobně hrozí efektem „falešné stopy“, pro kterou se může zanedbat pravá příčina až do neléčitelných stadií.