DOTAZ ČTENÁŘE:
Lékař se mě zeptal, zda bývám dušný. Co to přesně znamená, jak to poznám?
ODPOVĚĎ:
Co je dušnost
*Dušnost je projev nemoci. U dospělého jde o subjektivní pocit ztíženého dýchání či nedostatku vzduchu, často provázený vjemem sevření, stažení nebo tíže na prsou. Většinou vede k projevům zadýchání, tedy k usilovnějšímu, zrychlenému a/nebo prohloubenému dýchání. Takovéto dýchání může být na pohled nápadné, hlasité a provázené různými zvuky. Pojmy dušnost, *ztížené dýchání, zadýchání, *zvýšené dechové úsilí, dechová nedostačivost a pod. bývají ve svých významech směšovány nejen u laiků, ale i u profesionálů. Záleží na lékaři, aby při vyšetření domluvu upřesnil. Nemocní často dušnost označují jako tíseň nebo *tíži na hrudníku, pocit sevření na hrudníku, pod krkem nebo na krku, pocit nedostatku vzduchu nebo ztížené donadechnutí.
Rozpoznání dušnosti
Nejdůležitějším problémem je otázka, jak se dušnost, přesněji zvýšené dechové úsilí, konkrétně projevuje. Rozpoznání tohoto stavu je z důvodu včasné léčby nesmírně důležité, stejně jako zjištění jeho příčiny. Lékař by měl proto při vyšetření pečlivě naslouchat slovům svého pacienta a přeptat se ho na všechny možné souvislosti. Stejně však záleží i na pacientovi, aby se pokusil co nejlépe vyjádřit své pocity, vzpomenul si na své dřívější nemoci a potíže a co nejvíce je upřesnil.
Rychlost a hloubka dýchání. Pacient může, ale nemusí dýchat zrychleně. Dechy mohou být také prohloubené či ztížené.
*Zvuky při dýchání. Dýchání může být při poslechu u hrudníku nebo i z větší dálky provázené *sípáním, *chrčením, *pískáním anebo nemusí souviset s žádnými zvuky.
*Zatahování měkkých částí hrudníku. Nemocnému se může při nádechu vtahovat dovnitř kůže a pod ní vazivo a svaly. Mezi žebry tak vznikají menší nebo větší prohlubně, které se při výdechu zase vyrovnávají. Stejně tak se při nádechu často zatahuje i hrdelní jamka (na nejspodější části krku uprostřed, nad hrudní kostí). Zatahuje se i dolní oblast hrudníku na předních a postranních částech, nejvíce tam, kde končí žebra.
Řeč. Dech pacienta nemusí stačit na souvislé vyslovení věty, kterou nádechy a výdechy přerušují a rozdělují do částí po několika slovech.
Celkový stav. Pacient může být unavený, zchvácený, pasivní, úzkostný nebo i zvýšeně aktivní. Jindy dojem nemocného člověka nemusí při dušnosti nastávat.
*Barva kůže a sliznic. U těžší dušnosti mohou být kůže, ušní lalůčky, nehty či rty a jazyk méně či více namodrale zbarveny.
*Puls: Současně může být zrychlená srdeční činnost, která se projeví vyšší pulsovou frekvencí. Doporučujeme zkusit sobě či dítěti nahmatat a spočítat puls v klidu, za stavu plného zdraví.
Příčiny dušnosti
Příčinou dušnosti nemusí být jen onemocnění plic nebo jiných částí dýchacího ústrojí (např. *astma nebo *CHOPN), ale také srdce, krve nebo i dalších orgánů.
Význam dušnosti
Dušnost často znamená výstrahu organizmu, že je v ohrožení v důsledku vážné zdravotní poruchy. Jindy může jít pouze o pocit vzniklý psychickým napětím, které však dušnost také často provází.
Dýchání jako výměna plynů
Účelem dýchání je výměna kyslíku a kysličníku uhličitého mezi ovzduším a tělem. Přijímání *kyslíku je nezbytné pro procesy spojené se vznikem enregie pro funkci celého organismu. Je spojené s vylučováním odpadního produktu uvedených procesů – *kysličníku uhličitého z těla ven. Na přijímání a přenosu kyslíku se podílí nervosvalový systém hrudníku, dýchací cesty, plíce a červené krvinky, obsahující pro vazbu kyslíku nezbytné krevní barvivo hemoglobin.
Pokud plíce nebo jiné orgány nestačí zabezpečit požadavky organizmu na příjem kyslíku a výdej kysličníku uhličitého, s narůstáním dušnosti se rozvíjí velmi nebezpečný stav spojený s velkou únavou nebo i nepřiměřenou psychickou aktivitou s pocity strachu, úzkosti nebo zmatenosti. Rty, jazyk, nehtová lůžka a někdy i ušní lalůčky případně celá kůže mohou být zbarveny namodralým odstínem, zvaným *cyanóza. Jde již o těžký stav a může hrozit *dechové selhání, které je častou příčinou úmrtí.
Subjektivní vnímání dušnosti
Může také mít i jiné subjektivní vnímání dušnosti. Mnohý nemocný pocit dušnosti většinou sám a důrazně ohlásí. Je totiž značně nepříjemný a často provázený úzkostí či strachem. Je však třeba poznamenat, že u některých jedinců, například i s velmi dobrými psychickými funkcemi, může pocit dušnosti zcela chybět i tam, kde jde o výraznější poruchu dýchání. Jde třeba o astmatiky nebo pacienty s chronickou obstrukční nemocí bronchopulmonální (CHOPN), kteří si na svůj stav zvykli.
Měnlivost nálezu při dušnosti
* Samotný popis příznaků ztíženého dýchání může být ošidný, ve skutečnosti stav nemusí být nápadný. Například u těžké nebo i život ohrožující dušnosti nemusí vysílený pacient většinu popsaných příznaků ztíženého dýchání vůbec jevit. Ani zvukové fenomeny nemusí být slyšet, dokonce ne ani naslouchadlem v rámci lékařského vyšetření.
V případě jakýchkoli pochybností je proto vždy vyšetření lékařem nezbytné. Domácí samoléčení dušností se vztahuje jen na zkušené, dospělé pacienty v dobrém psychickém stavu, kteří jsou v rozpoznání příznaků nemoci a jejich léčbě dobře edukováni.
Kam dále pokračovat:
*1. Jak poznám astmatické zadýchání při sportu ? (Dotaz čtenáře)
*2. Rozpoznání dušnosti u dítěte při zánětu průdušek nebo astmatu (Dotaz čtenáře)
Klíčová slova: dušnost, dýchání, zadýchání, ztížené dýchání, kyslík, kysličník uhličitý, cyanóza, zatahování, pískoty, sípání, astma, CHOPN.
Odpovídá: MUDr. J. Novák, alergologie a imunologie při Ústřední vojenské nemocnici, Praha.
Recenze: MUDr. Bronislava Novotná, PhD. Alergologická ambulance FN Brno – Bohunice.