I ten nejlepší psycholog vám potvrdí, že lidé se ve skutečnosti nechtějí vyléčit. Hledají úlevu. Vyléčení je bolestivé. Anthony de Mello, SJ
Češi berou zbytečně moc prášků. Chtěli by jich ale klidně i víc. Podle průzkumu nemáme konkurenci ve spotřebě léků na krevní tlak – tam je Česko na prvním místě ze sledovaných zemí OECD. Hodně se u nás polykají přípravky proti bolesti (v nich nás předčilo jen Dánsko a Slovensko).“U nás doktoři často neřeší příčinu zdravotních problémů, ale rovnou napíšou léky.“ iDNES.cz – 7.1.2010
„Pane doktore, já jsem hrozně hamižnej, dejte mi proti tomu ňáký prášky. Ale hodně. Hodně, hodně, hodně!!!“
Naše společnost zbožně uctívající zlaté tele konzumu a relikty bolševického myšlení (směřujícího bez ohledu na vše ostatní za rychlým dosažením cíle) patří mezi nejhltavější konzumenty léků v Evropě. Registrováno je u nás přes 8000 přípravků a firmy je všechny chtějí prodat. Primát držíme též ve spotřebě marihuany. Jako výrobci, spotřebitelé a exportéři pervitinu nemáme konkurenci ve světě. Je tu zkrátka ideální prostředí, doslova lékový ráj.
Z tohoto podhoubí vyrůstá zvýšená preskripce všech léků počínaje antibiotiky a antihypertenzivy a konče léky potenciálně návykovými. V roce 2001 se v ČR potřebovalo téměř 39 miliónů balení analgetik a 18,75 miliónů balení protizánětlivých a antirevmatických přípravků (1. a 2. místo celkově v předepsaných baleních v ČR ve vymezených indikačních lékových skupinách). Toto činí celkem náklady 2601,7 miliónů Kč za uvedený rok. Také v roce 2006 uvádí zpráva SÚKL: První pořadí podle počtu distribuovaných balení zaujímá stejně jako v předchozích třech letech skupina N02 (analgetika). V roce 2007 bylo v České republice distribuováno 7 210 143 balení všech benzodiazepinů (dále BZD), utraceno za ně bylo 359 457 565 Kč.
Bez ohledu na nezdravé sociální klima, má over-preskripce také své konkrétní příčiny. Je to jak tlak pacientů (patrně nejvýraznější v pediatrii na předepsání antibiotik) a tlak farmaceutických firem, nemístná a neadekvátní opatrnost a obavy z účinků jiných psychofarmak než BZD a po vzniku návyku také naléhání závislých pacientů, tak nevhodné indikace, poddávkování skutečně účinných preparátů, non-compliance pacienta, ale také snaha léčit neléčitelné – sociální problémy.
Zatímco antibiotická politika kultivuje nové rezistentní bakteriální kmeny, bezbřehé předepisování BZD vypěstuje okolo dvou tisíc závislých pacientů ročně. Lékaři předepisují ženám (hlavně jim!) BZD a hypnotika ve snaze pomoci jim zvládnout pracovní a rodinné stresy, premenstruální obtíže, smutek, překonat závažné životní události jako je třeba porod, klimakterium, chronické onemocnění, nebo bolest. Bohužel, nefarmakologické postupy jsou zcela opomíjeny.
Medline’s Medical Encyclopedia definuje abúzus jako užití nelegální drogy nebo užití léku (na předpis či OTC) pro jiné účely, než ke kterým je určen, nebo způsobem, či v množství, které se liší od předepsaného. Závislost na lécích (v širším pojetí toxikomanie, narkomanie, drogová závislost) podle definice WHO je stav psychický nebo fyzický, vyplývající z působení léku nebo psychotropně účinné látky na organizmus, charakterizovaný změnami chování a dalšími reakcemi, mezi něž patří zejména chorobné lpění na kontinuálním nebo opakovaném podávání psychotropně působící látky.
Abúzus a závislost zejména u starších lidí vyvolává obraz pseudodemence, celkově oslabuje organizmus a zhoršuje sociální adaptaci. Odvykací stavy po odnětí BZD mohou mít velmi bouřlivý až život ohrožující průběh, takže se doporučuje řešit tuto problematiku na specializovaných lůžkových pracovištích, což z praktického pohledu (obava ze stigmatizace) představuje téměř nepřekonatelnou překážku v léčbě.
Omezení preskripce BZD, zejména pak její jednoznačně krátké časové ohraničení, lege artis léčba závažných úzkostných stavů antidepresivy jako léky první volby a sekundární prevence u pacientů s již rozvinutým abúzem BZD (zvláště v kombinaci s alkoholem), jsou kategorickými požadavky k omezení naší nebezpečně se rozrůstající drogové scény.
Autor: MUDr. Radkin Honzák, CSc.
Psychiatrická ambulance IKEM Praha – ředitel doc. MUDr. J. Malý, CSc.
Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK Praha, přednosta doc. MUDr. B. Seifert, PhD.
Psychiatrická léčebna Praha 8 – Bohnice, ředitel MUDr. M. Hollý